Svému rodišti s láskou. Velikonoční festival v Salcburku

Psal se rok 1967, když se Herbert von Karajan rozhodl vrátit rodnému město vše, co mu umožnilo. Vždyť v Salcburku se roku 1908 narodil. Zde dirigoval už v jednadvaceti, kdy nastudoval Straussovu operu Salome; odtud se vydal k hudební proslulosti. A ve zralém věku se na jižní předměstí Salcburku, do movité oblasti Anif, vrátil. V příznačně alpské vile uprostřed krásné přírody vybudoval svůj domov. Zde žil se svojí třetí ženou, francouzskou modelkou Eliette mladší o jednatřicet let, a se dvěma dětmi, které se jim tu narodily.

• Herbert von Karajan s rodinou, 1968 (©Wikipedie)

Tou dobou už Karajan dosáhl bezpočtu triumfů. Nejen svojí koncertní činností, ale také, a možná především, neobvykle pilným natáčením. Na kontě měl už tehdy stovky nahrávek především s Berlínskými filharmoniky, ale i v čele jiných těles. Byl nejen úspěšný, ale též bohatý. Mohl se stáhnout ze scény, užívat si blížícího se stáří.

To ovšem lidem typu Herberta von Karajana nehrozí. V tvůrčím zápalu prožil dalších dvaadvacet let. A jednou z činností, které se věnoval s úsilím i s láskou, byl hudební festival, který ve svém rodném městě založil a rozvíjel.

Nešlo mu o to, aby konkuroval proslulé letní hudební přehlídce, která se tou dobou konala v Salcburku už několik desetiletí. Ostatně za jeho významné spoluúčasti. Jeho cílem bylo nabídnout místním i přespolním odlišně koncipovanou hudební slavnost. Méně rozsáhlou, protože vždy ohraničenou dvěma svátečními daty.

Velikonoční festival se od roku 1967 koná v Salcburku vždy během devíti dnů od Květné neděle do Velikonočního pondělí. A v rámci této jasně ohraničené doby nabízí hudební zážitky jak z oblasti symfonické hudby, tak opery.

Člověk na hranici geniality, jakým Herbert von Karajan byl, mívá i odvrácené stránky své povahy. Například dokáže jít za svým cílem urputně a bez zábran. Úspěch a kariéra ho lákají tak silně, že je schopen i ochoten jim mnohé obětovat.

• Herbert von Karajan, 1941 (©Wikipedie)

Zhruba tak je dnes muzikology i historiky vykládána dirigentova dvanáctiletá spolupráce s nacisty, která na svém počátku nepostrádala i – svého druhu - humorný prvek. Mladému Karajanovi nestačilo vstoupit do NSDAP jednou; jaksi pro jistotu tak učinil dvakrát. Poprvé podepsal přihlášku roku 1933, podruhé o dva roky později. Mezitím byla totiž první legitimace zašantročena. Víc než tato podivná příhoda zpětně zaujme, pod jakými pořadovými čísly byl dirigent přijímán. První se pohybovalo nad půl druhým milionem, druhé už o dva miliony výš. To dokládá, jak se po Hitlerově nástupu k moci lidé do jeho partaje hrnuli.

Mocenský výtah ke slávě Karajanovi prospěl. Hned ve třiatřicátém se stal šéfdirigentem symfonického orchestru v Ulmu; o dva roky později hudebním ředitelem tělesa v Cáchách, nejmladším na této pozici v Německu. Mezitím pozdvihl taktovku před Vídeňskými filharmoniky, v roce 1938 stanul v čele Berlínských. A zároveň poprvé dirigoval v Berlínské státní opeře, kde s úspěchem nastudoval Beethovenova Fidelia, aby se tam jen o rok později stal šéfdirigentem.

• Herbert von Karajan (©Wikipedie)

Svatba s druhou chotí Anitou, která měla zčásti židovské předky, sice zčásti připravila Karajana o výlučné postavení. Přesto byl zařazen na seznam vyvolených, kterým se vyhnul povolání na frontu. Po válce byl roku 1946 přezkoumán Denacifikační komisí a občansky očistěn, což mu vzápětí umožnilo návrat k Vídeňským filharmonikům. Ještě v padesátých letech musel přesto odstoupit od turné po Americe, kde byl považován za nevítaného. Roku 1956 se však ujal vedení Berlínských filharmoniků, před nimiž třímal taktovku třiatřicet let.

Očití svědci vyprávěli o zvláštním způsobu, jakým Herbert von Karajan studoval partitury a poté dirigoval. Na rozdíl od většiny kolegů si do not nevpisoval poznámky; při studiu se totiž uměl – jako zkušený jogín - skvěle soustředit a vše potřebné obtisknout do paměti. Před orchestrem pak často při dirigování zavíral oči, které přece jiným mistrům taktovky slouží ke kontaktu s hudebníky. Jak to, že jej Karajan nepotřeboval? Jeho charisma bylo prý tak silné, že k orchestru promlouvalo i tehdy, kdy se na něj nedíval.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 25. března v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 28. 3. v 22:00 a v sobotu 30. 3. ve 10:00.

Úvodní foto: Herbert von Karajan (©Wikipedie)