Už 800 let patří k tradici Vánoc jesličky. Vděčíme za ně Svatému Františkovi z Assisi

Františkánský řád založil Svatý František z Assisi v roce 1209. Tento řád, známý také jako Řád menších bratří, je jedním z nejvýznamnějších a nejznámějších řádů v katolické církvi. Po formálním schválení papežem se rychle rozšířil po Evropě a později po celém světě. Jeho základní principy zahrnují evangelickou chudobu, poslušnost a radostnou službu. Františkáni se také věnují dílu misií a charitativní práci.

• Kostel Sv.. Františka z Assisi (©Shutterstock)

Patron ekologie, ochránců přírody, míru, chudých i celé Itálie

Italský světec Svatý František z Assisi se narodil kolem roku 1181 nebo 1182 v Assisi, malém městě na úpatí Apenin v dnešní Itálii. Narodil se jako Giovanni di Pietro di Bernardone a jeho životní příběh byl plný dramatických zvratů.

Mladý František byl známý svým bohémským a bezstarostným životním stylem. Ovšem poté, co byl zajat během vojenského konfliktu mezi Assisi a Perugia, zažil zásadní duchovní obrat. Během svého věznění měl vizionářský sen, ve kterém slyšel hlas Boží, který ho volal, aby sloužil chudým a obnovil Boží církev.

Po propuštění z vězení opustil svůj dosavadní světský život a rozhodl se následovat Ježíše Krista v chudobě. Začal se starat o nemocné, chudé a opuštěné, často prostřednictvím jednoduchých gest lásky a soucitu. Oblíbil si život v naprosté chudobě a liboval si v poustevnickém způsobu života. Spolu s několika svými druhy se rozhodl žít jednoduchým životem zasvěceným evangeliu. Původně se jednalo o malou komunitu, která postupem času rostla, a Františkovi následovníci, kteří toužili žít podobným způsobem, se pak stali jádrem nového náboženského společenství známého jako františkánský řád.

František zdůrazňoval radikální jednoduchost, pokoru a lásku k bližním. Byl proslulý svou láskou nejen k lidem, ale i celé k přírodě a veškerému tvorstvu. Dodnes je uctíván jako patron ekologie, ochránců přírody, míru, chudých i celé Itálie. Zemřel 3. října 1226 ve věku 44 let a byl kanonizován jako svatý pouhé dva roky po své smrti.

• Sv. František z Assisi, patron Itálie; freska v horním kostele baziliky v Assis (©Wikipedie)

Svatý František z Assisi je spjat se zvykem stavět o Vánocích jesličky

Podle legendy prý Svatý František z Assisi svolal roku 1223 vánoční půlnoční mši v Grecciu, italském městě poblíž Assisi a v tomto roce také představil světu první „živé“ jesličky.

Inspirací mu byla křížová výpravy do Egypta, jíž se František zúčastnil v rámci šíření evangelia po celém světě. Tady se setkal se sultánem Al-Kamilem, kterého sice neobrátil na křesťanskou víru, ale už jen to, že ho sultán nedal popravit a propustil jej v pokoji, se dá považovat za zázrak. Kromě oční nemoci, která ho pak trápila až do konce života, si František z této pouti přivezl také myšlenku na uspořádání živého Betléma. Chtěl lidem ukázat, jak se Boží Syn stal člověkem a narodil se v obyčejném chlévě. Rozhodl se oživit scénu narození Ježíše, aby jeho bližní lépe pochopili tajemství Božího vtělení.

Po návratu do rodné Itálie tedy František začal hledat vhodné místo, kde by mohl první jesličky postavit. V roce 1223 tedy prý ve vánoční čas sezval nejen řádové bratry, ale i lidi z širokého okolí k jeskyni nedaleko Greccia a právě sem umístil jesličky, do nichž položil na seno malé dítě a přivedl živá zvířata – volka a oslíka, které postavil k jesličkám. Tato scéna se pak stala oblíbeným motivem vánočních betlémů a uměleckých děl.

I dnes jsou jesličky, neb chcete-li betlém, ve dle adventního věnce, vánočních pohlednic, či lidových koled jedním z významných atributů času adventu i Vánoc.

• Kostel sv. Klimenta v Praze (©Shutterstock)

Do českých zemí se zvyk stavět betlémy dostal v 16. století

Velkou zásluhu na tom má františkánský řád a jezuité. Právě žáci sv. Ignáce záhy pochopili význam umění pro vzdělávání nejširších mas prostých lidí, kteří často neuměli ani číst. Byli to tedy právě oni, kdo v roce 1560 postavili první betlém v Praze v kostele sv. Klimenta. Od té doby se zvyk stavět v kostelech betlémy začal rozšiřovat i u nás.

Panovník císař Josef II. ovšem prohlásil tento zvyk za nedůstojný a naivní a betlémy v kostelech zakázal. Betlémy se tak z kostelů přestěhovaly do domovů, protože prostý lid si nechtěl nechat tuto tradicí vzít. V různých oblastech naší vlasti se tak vytvářely celé betlémářské tradice. Obdivovat zručnost našich předků tak můžeme dodnes například v okolí Králíků na Královéhradecku, v Orlických horách, Jeseníkách, Krkonoších, v Třešti, Třebíči, Jindřichově Hradci, v Příbrami, nebo v Ústí nad Orlicí.

• Lidový betlém (©Shutterstock)

Úvodní foto (©Shutterstock)