Autor České mše vánoční po sobě zanechal nejen nejslavnější český vánoční opus, ale též 13 potomků
Svůj život ukončil Jakub Jan Ryba vlastní rukou; důvodem byla dlouhodobá vyčerpanost, deprese, obtížná ekonomická situace rodiny, i neutěšené vztahy s nadřízenými. Poslední kapkou byl fakt, že rožmitálský farář ustoupil od rozjednané opravy kostelních varhan, které tou dobou byly v žalostném stavu.
Nic snad necharakterizuje lépe představu typicky českých Vánoc jako půvabně zasněžená zimní krajina na obrázcích Josefa Lady a Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryba.
Přitom je tento přeštický rodák (*1765) autorem zhruba 1300 kompozic nejrůznějšího rozsahu i forem, v nichž sice převládala duchovní hudba, ale najdeme mezi nimi i skladby neliturgického charakteru, například symfonie, kasace, komorní skladby, koncerty pro koncertantní nástroje, či písně a kantáty.
Svůj život ukončil rožmitálský učitel vlastní rukou v roce 1815; důvodem jeho dobrovolného odchodu ze života byly jeho neshody s farářem a vrchností.
(Voltuš, Rožmitál pod Třemšínem, zdroj: Wikipedie)
Toto jsou informace, které se o Rybovi celkem všeobecně ví. Méně už je známo, jak vlastně Jakub Jan Ryba vypadal a že se během svého života stal otcem třinácti dětí.
Děti jako stupínky
První dva synové Ambrož Jakub (1791-1796) a Jakub Josef (1793-1795) ovšem zemřeli v dětském věku. První na „bouly v krku“ a druhý na spálu.
Třetí syn Josef Jakub Jan Arnošt (1795-1856) vystudoval filosofii a poté medicínu. Působil na oftalmologické klinice profesora Högra, stal se očním lékařem a v letech 1848-9 byl dokonce děkanem lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Manžel jedné z jeho dcer, Gabriely (1850- 1927) František August Slavík sepsal mj. Rybův životopis a vydal jeho rodinný deník.
Čtvrtý Rybův syn Vilém Josef Alexander Prosper (1797-1822) studoval v Plzni a v Praze, ale protože nebyl zrovna stálý a svědomitý, nikdy nevydržel dlouho na jednom místě. Po smrti otce sice převzal školu, který ovšem šla pod jeho vedením od deseti k pěti, k tomu marnotratně utrácel, a nakonec se nechal naverbovat k dělostřelectvu. V roce 1820 prodělal tažení v Savojsku a téhož roku zemřel na tyfus ve Veroně v pouhých 25 letech.
Pátým Rybovým potomkem byla první dcera Terezie Kateřina Anna (1798- 1799), která zemřela na neštovice. Šestý potomek, tedy už pátý syn Václav Jakub Prosper (1800- 1863) se stal knihkupcem a měl Umělecký závod v dnešní Karlově ulici na Starém Městě. Sedmé dítě, druhá Rybova dcera Anna Terezie (1802-1803) „zemřela na chřadnutí, ježto dostala skrze neopatrnost chůvy.“
Osmé dítě, třetí dcera Filipina Terezie Anna (1803-1860) se provdala za Františka Burdu, správce arcibiskupského velkostatku v Novém Rychnově, obě jejich děti zemřely v dětském věku.
Devátým potomkem byla již čtvrtá dcera Marie Rozalie Anna (1805-?), vdala se za Pavla Schwinga, lesníka v hraběcích službách v Panenských Břežanech a měla devět dětí. Desáté dítě, Rybův šestý syn František Jakub Januar (1807-1807) zemřel v den svého narození. V pořadí jedenáctý z potomků, pátá dcera Klementina Anna (1808-?) se provdala za bratra Pavla Schwinga Matěje, který byl rovněž lesníkem, a tak se stala de facto švagrovou své sestry. Společně měli čtyři děti.
O předposledním potomkovi a Rybově posledním synovi Jakubu Janu Filipovi (1810-?) toho není mnoho známo. Údajně byl hospodářským úředníkem a zemřel v dospělém věku. Posledním Rybovým potomkem byla dcera Anna, která se 1. 7. 1813 kvůli nešťastnému pádu matky narodila mrtvá.
Jak tedy vlastně Jakub Jan Ryba vypadal?
Jeho podoba není známá; s největší pravděpodobností však nenosil plnovous, přesto, že na jediném obrázku, který bývá označován za Rybovu podobiznu, vidíme vousatou tvář. Móda jeho doby totiž velela, aby muži měli hladké tváře a plnovous by byl považován za něco exotického.
(Jakub Jan Ryba, zdroj: Wikipedie)
Měl tedy Ryba plnovous, či neměl? Český rukavičkář, historik a spisovatel Rudolf Richard Hofmeister v knížce o Rybovi s názvem "Uštvaný Genius" uvádí, že Ryba jen z náhlého rozhodnutí, aby se lišil od rožmitálských, odložil břitvu a tváře si nechal zarůst. Břitvu vzal až osudného dne 8. dubna 1815, ale co nástroj smrtící.
Obrázek, o kterém se uvádí, že se jedná o Rybovu podobiznu, nakreslil Gustav Pták pro Národopisnou výstavu v roce 1895, kde byla součástí galerii podobizen starých kantorů ve školském pavilonu. A aby těch záhad nebylo málo, ani o osobnosti zmiňovaného Gustava Ptáka není nic známo. Nejspíš se nejednalo o profesionálního výtvarníka a touto osobou mohl být prozatímní podučitel ve Vršovicích Augustin Pták. (1871–1899) Ten je jediným dohledaným obyvatelem Prahy dané doby a shodného jména i příjmení.
Dne 15. 10. 2015 pak vydala Česká pošta příležitostnou známku s jiným Rybovým zobrazením. Autorkou výtvarného návrhu byla Eva Hašková a předlohou jí byl portrét
Foto: Profimedia
