Jeho láska vstoupila do kláštera, oženil se s její sestrou, svá vrcholná díla napsal v závěru života. Joseph Haydn

• Balthasar Wigand: Provedení Haydnova Stvoření ve Vídni, 1808 (©Profimedia)

Premiéra díla, které patří k vrcholům Haydnovy tvorby, proběhla s mimořádně kladným ohlasem. Téma Stvoření, které bylo dříve původně nabídnuté Händelovi, čerpalo nejen z biblických příběhů a žalmů, ale také z Miltonova básnického díla Ztracený ráj. Haydna téma oslovilo natolik, že Salomonovu nabídku přijal, materiály si odvezl s sebou do Vídně k volnému překladu do němčiny, aby mohl látku hudebně zpracovat.

O své práci na oratoriu později Haydn napsal:
„Nikdy jsem nebyl tak zbožný jako při komponování Stvoření. Denně jsem padal na kolena a prosil Boha, aby mi dal sílu pro mou práci.“

Ke kompozici Haydna přimělo mimo jiné i to, že v době, kdy v letech 1791-1792 pobýval v Anglii, byl ve Westminsterském opatství přítomen provedení Händelova Mesiáše, což byl pro něj obrovský zážitek, a sám zatoužil zkomponovat podobně velkolepou skladbu. Premiéru mělo Stvoření ve Vídni 29. 4. 1798 a od té doby se řadí mezi nejlepší díla světové oratorní tvorby.

Obtížné dětství, dospívání v kostelním sboru, kariéra v Dolní Lukavici

Franz Joseph Haydn (křestní jméno Franz neužíval) se narodil 31. března roku 1732. Jeho otec Matthias Haydn byl kolářem, matka Maria sloužila jako kuchařka u hraběte Harracha. Otec byl nadšený lidový hudebník, který se v době, kdy byl tovaryšem, sám naučil hrát na harfu, a hudba a zpěv byly důležitou součástí Haydnova rodinného zázemí. Ostatně i jeho mladší bratr Michael se později stal vynikajícím hudebníkem a skladatelem.

Aby se malému Josephovi mohlo dostat patřičného hudebního vzdělání, svěřili jej do výchovy učiteli hudby Johannu Matthiasovi Franckovi a teprve šestiletý Joseph se přestěhoval 13 km od svého rodiště do Hainburgu. Podle Haydnova vlastního svědectví byl život u Johanna Francka těžký; trpěl často hladem a měl na sobě stále špinavé oblečení. Získal ovšem potřebné hudební vzdělání, naučil se hrát na cembalo a housle a zpíval v sopránové části kostelního sboru. Tady si jej všiml varhaník z dómu Svatého Štěpána ve Vídni a jako osmiletého jej přijal do svého katedrálním sboru. Zůstal v něm až do 17 let, kdy začal mutovat.

• Zámek v Dolní Lukavici (©Profimedia)

Salve Regina pro lásku, která vstoupila do kláštera

Pak už se musel Haydn živit sám; přepisoval partitury, hrál na housle na tanečních bálech, pracoval jako doprovodný hudebník v hudební akademii skladatele Nicoly Podpory a později přijal místo u Ferdinanda Maxmiliána z Morzinu, bratrance Václava Morzina, respektive u Karla Josefa v Dolní Lukavici, kde započal svou kariéru.

V této době se také oženil, a to s Annou Marií Kellerovou, dcerou parukáře, která s ním žila celých čtyřicet let. Jejich manželství ovšem nebylo šťastné, a také zůstalo bezdětné a zejména to, že nemohli mít děti, Haydn celý život velmi těžce nesl.

Haydn si ovšem chtěl původně vzít nikoliv Annu Marii, ale její sestru Therese, kterou před tím, než nastoupil do služeb hraběte Morzina, učil ve Vídni hře na klavír. Její rodiče ale měli s dívkou jiné plány; byli hluboce věřící a přáli si pro ni duchovní cestu, navíc chudý učitel klavíru nebyla v jejich očích zrovna dobrá partie. Když pak Haydn nastoupil službu u hraběte Morzina a dostal po roce služby volno, jel Therese navštívit; dívka už ovšem mezi tím vstoupila do kláštera. Díky současnému postavení hudebního ředitele se stálým platem se pohled jejích rodičů na něj razantně změnil, takže domluvili sňatek s jejich druhou dcerou, Annou Marií, která byla o tři roky starší než on. Jeho nová žena však oproti Therese neměla pro hudbu vůbec žádné pochopení, přesto jí Haydn zůstal věrný až do její smrti roku 1800.

Nicméně si zjistil, který den bude Therese skládat slib a vstoupí trvale do kláštera, a pro tuto příležitost zkomponoval skladbu Salve Regina v E-dur. Na tuto mladistvou skladbu, tak spojenou s jeho osobním prožitkem, celý život vzpomínal.

V době svého působení v Dolní Lukavici zkomponoval Haydn celou řadu skladeb, např. své první symfonie, z nichž první D dur je označována jako „Lukavická“. Z Haydnových záznamů je známo, že jeho hrabě Karel Josef Morzin byl „vášnivým milovníkem hudby“.

• Kostel v Eisenstadtu (©Profimedia)

Služba u Morzinů, londýnské pobyty a Laus Deo za každé úspěšné dílo

Když se pak Morzinové dostali do finančních potíží, museli svou zhruba patnáctičlennou kapelu v roce 1761 rozpustit a Josef Haydn odešel do služeb knížete Esterházyho. Během roku vládnoucí kníže Paul Anton Esterházy zemřel a nahradil ho jeho bratr Mikuláš, který Haydna jmenoval kapelníkem orchestru a na zámku Esterháza začal budovat palác podle vzoru sídla francouzského krále ve Versailles s loutkovým divadlem a operním domem pro 400 diváků.

Jako vedoucí orchestru měl Haydn četné a náročné povinnosti. Měl na starosti dvorní hudebníky, ale hlavně byl plně zodpovědný za jejich hudební úroveň a vystupování. Odpovídal též za péči o všechny nástroje a nauku „zpěvaček, aby v Eisenstadtu nezapomněly to, co se naučily ve Vídni“. Řídil orchestr, organizoval operní představení a hrál komorní hudbu k obveselení knížete a případně jeho hostů.

Když v roce 1790 kníže Mikuláš Esterházy zemřel, hudební život na zámku Esterháze utichl. V té době už byl Haydn velice uznávaný a oblíbený. V následujícím roce přijal pozvání impresária Salomona k návštěvě Londýna, kde zůstal osmnáct měsíců, a znovu se tam vrátil na další pobyt v roce 1794.

• Zámek Esterházy (©Profimedia)

V roce 1795 se knížecí rodina vrátila na zámek Esterháza a umožnila Haydnovi, aby se plně soustředil na komponování. Následovala tedy plodná tvůrčí léta, během nichž vzniklo šest mší a dvě oratoria; vedle Stvoření také Roční doby. Pak se začalo Haydnovo zdraví prudce zhoršovat, a tak svou skladatelskou dráhu ukončil. Uklidnění hledal u klavíru, kde trávil hodně času. Joseph Haydn zemřel ve svém vídeňském domě 31. května roku 1809.

Haydn byl mezi svými vrstevníky oblíbený hlavně pro svou laskavost a optimismus. Dokázal si mezi hudebníky získat respekt, ale na druhou stranu zároveň udržet dobrou náladu; hudebníkům vytvářel klidnou a pohodovou atmosféru, respektoval jejich zájmy a snažil se s nimi co nejlépe vycházet. Proto se mu s láskou přezdívalo Papa Haydn. Měl také velký smysl pro humor, který byl zřejmý i v jeho hudbě. Byl oddaným katolíkem a po dokončení svého díla často do partitury napsal „Laus Deo“ („Chvála Bohu“) nebo nějaký podobný výraz. Mezi jeho oblíbené záliby patřil např. lov nebo rybaření.

Úvodní foto: Joseph Haydn (©Profimedia)