„Leť myšlenko na zlatých křídlech“. Autor jedné z nejslavnějších sborových scén se narodil před 210 lety

• Giuseppe Verdi (©GettyImages)

Giuseppe Verdi se narodil 10. března 1813 v prosté rodině v malé vesničce Le Roncole v tehdejším Vévodství Parmy, Piacenzy a Guastally. Od roku 1963 je tato místní část Busseta na počest skladatele přejmenovaná na Roncole Verdi.

Jeho otec Carlo Verdi byl venkovský hokynář, hostinský a malorolník a matka Luisa přadlena. Verdi měl mladší sestru Giuseppu, která zemřela ve věku 17 let v roce 1833 a v dětství byla nejbližším přítelem a důvěrníkem budoucího skladatele. Jeho prvním učitelem byl místní farář, který jej naučil hrát na varhany, a samotný Giuseppe se už ve svých osmi letech stal placeným varhaníkem v místním kostele. Výrazného hudebního talentu chlapce si povšiml velkoobchodník s potravinami a alkoholem z blízkého Busseta Antonio Barezzi a stal se chlapcovým prvním mecenášem.

Základní vzdělání získal Giuseppe Verdi v jezuitské škole v Bussetu, kde se v hudební oblasti vzdělával i u Ferdinanda Provesi, kapelníka místní filharmonické společnosti Societá filarmonica. V roce 1832 složil Verdi zkoušky na milánskou konzervatoř, ovšem přijat nebyl; údajně pro tehdy již vysoký věk. Přesto v Miláně zůstal a studoval kontrapunkt u Vincenza Lavigny, žáka Giovanni Pisiella a cembalisty významné operní scény divadla Teatro alla Scala. Lavigny Verdiho přivedl do amatérského sboru Società Filarmonica, který vedl Pietro Massini, a byl to právě Massini, který Verdiho přiměl k napsání jeho první opery s původním názvem Rocester na libreto novináře Antonia Piazzy.

Osobní tragédie a první operní úspěchy

V roce 1836 se Giuseppe Verdi oženil s dcerou svého mecenáše Margheritou Barezzi a stal se ředitelem hudební školy v Bussetu a též vedoucím místního symfonického orchestru. Následující léta ovšem příliš šťastná nebyla; jejich dvě děti, Virginie a Icilio zemřely v útlém věku a v roce 1840 zemřela i jejich matka.

Útěchu skladatel nalezl v tvrdé práci. Jeho první opera Oberto, conte di San Bonifacio byla provedena ve Scale 17. listopadu 1839 s poměrně dobrým ohlasem a hrála se celkem čtrnáctkrát, což byl zatím na neznámého skladatele poměrně úspěch. Impresario divadla, Bartolomeo Merelli, mu proto nabídl smlouvu na dvě další opery. První z nich Un giorno di regno (Jeden den králem) ovšem propadla a skladatel uvažoval o tom, že dráhu operního skladatele opustí. Zato druhá z nich, Nabucco s premiérou 9. března 1842, odstartovala jeho slávu a s obrovským úspěchem se hraje dodnes na jevištích celého světa.

V rychlém sledu následovala řada dalších operních děl, z nichž se většina dodnes udržela na světových jevištích: Lombarďané na první křižácké výpravě, Dva Foscariové, Alzira, Johanka z Arku, Attila, Macbeth.

• Giuseppina Strepponi (©Wikipedie)

Ve věku 34 let byl tedy Verdi už světově proslulým skladatelem a jeho opery se hrály nejen po celé Itálii, ale na všech světových scénách. Přepracoval svou starší operu Lombarďané, která měla obnovenou premiéru v Paříži pod novým názvem Jeruzalém 26. listopadu 1847, a protože se jednalo i úspěch nejen umělecký, ale i finanční, zakoupil si v roce 1848 v blízkosti svého rodiště statek Sant´Agata, na kterém i sám hospodařil. Spřátelil se se špičkami milánské společnosti, byl zván do místních šlechtických salonů a při této příležitosti poznal i svou druhou životní družku, zpěvačku Giuseppinu Strepponi, se kterou se později v roce 1859 i oženil.

Další dvě Verdiho opery – Loupežníci a Korzár – sice příliš nadšeně přijaty nebyly, ale roce 1849 so dostavil další úspěch v podobě opery Bitva u Legnana, která vznikla v roce italského povstání a díky níž se Verdi stal symbolem Itálie osvobozující se z rakouské nadvlády. Lid ho nazýval „maestro della rivoluzione“ a jeho jméno bylo psáno jako vítězné heslo prvního krále sjednocené Itálie: V. E. R. D. I. = Vittorio Emanuele Re D´ Italia. Verdi se dokonce stal i poslancem prvního italského parlamentu a na žádost hraběte Camilla Cavoura, prvního ministerského předsedy sjednocené Itálie, složil „Hymnus národů“ pro slavnostní otevření Světové výstavy v Londýně v květnu 1862.

Následovala mnohá další vyznamenání - v roce 1859 se Verdi stal čestným občanem měst Parma a Bologna a členem Institute de France v Paříži. V roce 1874 byl znovu povolán do vysoké italské politiky a stal se členem italského senátu. V roce 1880 byl dekorován Velkým křížem italské koruny a o rok později byla jeho bysta slavnostně vystavena ve foyer milánské Scaly. Čestné občanství mu udělila i města Milán a Řím.

• Verdiho památník, Busseto, Parma, Itálie (©GettyImages)

Vrchol kariéry ve znamení nesmrtelných operních opusů

Následovalo nejplodnější a nejslavnější období jeho života, v němž zkomponoval řadu oper, které se dodnes staly trvalou součástí světového operního repertoáru: Luisa Millerová, Rigoletto, La traviata, Trubadúr, Sicilské nešpory, Simon Boccanegra, Maškarní ples, Síla osudu, Macbeth, Don Carlos.

Ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu pak Verdi zkomponoval operu Aida. Termín otevření sice nestihl; opera měla premiéru v Káhiře až 24. prosince 1871, přesto se dílo stalo egyptskou národní operou. V několika dalších letech Verdi v komponování polevil, až v roce 1881 revidoval svou operu Simon Boccanegra a o tři roky později přepracoval do stylu italské opery Dona Carlose.

Svou operní kariéru korunoval Verdi dvěma úspěšnými otituly na náměty vrcholných Shakespearových dramat. V roce 1887 to byl Otello a o šest let později Falstaff. Své hudební dílo pak uzavřel třemi skladbami na nadčasové texty: Stabat Mater, Te Deum a Ave Maria.

V roce 1897 zemřela skladatelova manželka Giuseppina, on sám ji následoval 27. ledna 1901. Podle svého přání byl pochován v kapli Domova pro přestárlé hudebníky v Miláně, který sám vybudoval a financoval a jeho pohřeb se stal mimořádnou událostí mezinárodního významu. Arturo Toscanini na jeho počest řídil devítisetčlenný sbor, který provedl strhující sbor zajatců z opery Nabucco "Va, pensiero, sull´ali dorate".

Úvodní foto: Giuseppe Verdi (©GettyImages)