Nejlepší orchestry světa VI: Vídeňští filharmonikové

Vídeň coby sídelní město rakouských císařů patřila odjakživa k hudebním metropolím. Její pověst města plného divadel, opery a chrámů lákala muzikanty z celého světa, aby zkusili štěstí buď jako výkonní hudebníci, nebo jako skladatelé. Italové, Němci, Češi, Maďaři, Poláci od Antonia Vivaldiho po Gustava Mahlera, hledali v tavícím kotlíku zvaném Vídeň důstojné zaměstnání i prvotřídní vzdělání.

Nebyl to Haydn, ani Mozart

Možná překvapí, že v městě Mozartově, Haydnově a Beethovenově vznikl stálý symfonický orchestr až v roce 1841. Předtím museli skaldatelé k provedení svých symfonií angažovat hráče orchestru divadla či opery. Pro velká díla, jako byla Beethovenova Devátá symfonie v roce 1824, spojili své síly orchestry Společnosti hudebních přátel (Gesellschaft der Musikfreunde), dvorní kapela a orchestr dvorní opery.

V onom roce 1841 byla myšlenka stálého symfonického tělesa na spadnutí. Německý dirigent a skladatel Otto Nicolai (dnes z jeho díla žijí jen Veselé paničky windsorské) byl povolán coby kapelník Divadla u Korutanské brány. Nicolai se chopil dřívější myšlenky Franze Lachnera a uspořádal 28. března 1842 velký koncert v sále Reduty, který nazval Filharmonická akademie. Ten platí za zaládájící akt orcehstru, protože Nikolai dal dohromady pravidla, která platí dodnes a tvoří jedinečnost tohoto orchestrálního souboru:

Členem Vídeňských filharmoniků se může stát pouze hráč orchestru Vídeňské státní opery. Každý člen nese zodpovědnost uměleckou, organizační a finanční. Rozhodnutí (jako například volba šéfdirigenta) sse tvoří cestou demokratického hlasování. Vedení je v rukou dvanácti, rovněž volených, členů.

Ve stručnosti - tento orchestr je řízen "zdola", nikoli "shora", jako u všech ostatních těles na světě.

Tím, kdo orchestr postavil na nohy, byl Otto Dessoff. Vedl jej až do roku 1892 a zasloužil se o důležité organizační základy: vybudoval stabilní repertoár, založil notový archiv (v němž se nacházejí jedinečné poklady!) a přenesl činnost do Zlatého sálu Hudebního spolku (ano, je to ten, odkud se vysílají Novoroční koncerty). Jeho akustika měla velký vliv na rozvinutí jedinečného zvuku Vídeňských filahrmoniků.

Zlatá éra, velké osobnosti a stín nacismu

Za svou zlatou éru označují sami filharmonikové období pod Hansem Richterem (1843-1916). Byl to legendární dirigent, který například řídil premiéru Wagnerova Prstenu, přátelil se s Brahmsem, Verdim, Brucknerem, Lisztem ad. a zasloužil se o vpravdě světovou pověst orchestru. V roce 1900 odešel Richter do Anglie a převzal vedení orchestru Hallé.

V roce 1898 přichází na dirigentský pult poprvé Gustav Mahler jako dirigent abonentních koncertů. S filahrmoniky nastudoval například 6. symfonii Antona Brucknera nebo Dvořákovu Píseň bohatýrskou. V roce 1900 se pod Mahlerovou taktovkou orchestr poprvé vyvdal do zahraničí: šlo o Světovou výstavu v Paříži.

Nejvíce zahraničních hostování zažil vídeňský orchestr za éry Felixe von Weigartnera. V roce 1922 poprvé opustil evropskou půdu a vydal se na turné do Jižní Ameriky. V té době orchestr neměl stálého šéfdirigenta a spoléhal na systém hostujících dirigentů. Mezi nimi ovšem byly ty největší osobnosti doby.

Richard Strauss vedl filahrmoniky ve Vídni i v Salcburku, jehož festival byl letním působištěm hráčů. Arturo Toscanini (na snímku) pozvedl umění orchestru na dosud neslyšenou úroveň.

Další legendou s taktovkou byl Wilhelm Furtwängler, který orchestr fakticky vedl v letech 1933-45 a 1947-54.

Stejně jako všude v Evropě, také do vedení Vídeňských filharmoniků brutálně zasáhla nacistická okupace. Nacisté okamžitě propustili všechny židovské členy orchestru. Pouze díky Furtwänglerově zásahu se podařilo zachovat organizaci samotnou a v ní i "poloviční židy" nebo hráče, kteří měli židovské manželky. Na stránkách filharmoniků najdeme smutné seznamy hudebníků, kteří přišli o život během tohoto temného období.

Po jeho skončení orchestr navázal na spolupráci s nejlepšími dirigenty světa. Objevují se zde jména jako Herbert von Karajan (na snímku), Karl Böhm nebo Leonard Bernstein. Věnuje se intenzivně nahrávání, je hostem nejprestižnějších festivalů. No a samozřejmě - jeho Novoroční koncert je příležitost, kterou si každoročně nenechají ujít miliony posluchačů na celém světě.

Jak jinak si tedy připomenout živý výkon orchestru než novoročním koncertem. O unikátní tradici novoročních koncertů jsme psali v tomto článku. Před dvěma lety, stejně jako letos, jej dirigoval italský maestro Riccardo Muti. Záznam naleznete zde.

Foto Wienerphilharmoniker.at