Neuč se nikdy třetí notě, dokud neumíš první dvě! Radil autor proslulých houslových škol Otakar Ševčík

Čtyřka na konci letošního letopočtu je skutečně přímo magická. V rámci Roku české hudby je celá řada skladatelů, jejichž životní data se pojí s touto číslicí a které si budeme v průběhu roku 2024 připomínat. A nejsou to jen světu dobře známí proslulí skladatelé jako Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Josef Suk či Leoš Janáček, ale třeba i Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Bohuslav Matěj Černohorský, František Ignác Tůma nebo Václav Jan Tomášek.

Dalším z letošních jubilantů je i český houslista a houslový pedagog Otakar Ševčík, jehož sláva překročila hranice Čech, protože se jako tvůrce vlastní učební metody a zakladatel české houslové metodiky stal v pravém slova smyslu „světovým“ učitelem houslistů nejrůznějších národností, kteří svým uměním dobývali svět. Napsal celou řadu škol houslové hry, podle nichž se dodnes učí na většině uměleckých škol po celém světě.

• Otakar Ševčík (©Ševčíkova akademie)

Otakar Ševčík se narodil 22. března 1852 v Horažďovicích a zemřel před devadesáti lety, 18. ledna 1934 v Písku. Pocházel z učitelské rodiny a na housle začal hrát v sedmi letech. V roce 1862 odešel do Prahy, kde studoval na gymnáziu a současně zpíval za byt a stravu v kostele sv. Jakuba a poté v kostele U Křížovníků. Současně bral soukromé hodiny houslí.

Koncem roku 1865 zaujal Ševčík svým zpěvem na kůru Ferdinanda Flammingera, který podpořil jeho přijetí na hudební konzervatoř. Během studií působil jako první houslista v horažďovickém orchestru a po ukončení konzervatoře, kterou absolvoval u houslisty Antonína Bennewitze, přijal v říjnu 1870 místo koncertního mistra a učitele na hudební škole Mozarteum v Salcburku. Během následujících tří let si vybudoval kariéru úspěšného houslového virtuóza a koncertoval nejen po celém Česku, ale i v Polsku a Rusku.

V září 1875 začal Ševčík vyučovat na konzervatoři v Kyjevě a v Rusku zůstal až do roku 1892. Významně se podílel na rozvoji školy a za svou činnost byl vyznamenán Řádem svatého Stanislava. Během svého pedagogického působení v Rusku také napsal svá dvě stěžejní pedagogická díla: Školu houslové techniky a Školu smyčcové techniky, kterou dokončil po svém návratu do vlasti. V roce 1883 se musel Ševčík podrobit operaci oka, a nakonec na jedno oko oslepl.

Do Prahy se Otakar Ševčík vrátil i s adoptovaným synem Viktorem v roce 1892, aby tu přijal místo profesora houslí na konzervatoři v Praze. O šest let později ukončil veřejnou koncertní činnost a roku 1901 byl jmenován vedoucím houslového oddělení konzervatoře, kterou tehdy vedl Antonín Dvořák.

Kromě svého působení na pražské konzervatoři založil Ševčík letní školu nadaných houslistů, které se zúčastňovali i studenti ze zahraničí. V letech 1903-1906 škola působila v českém Národním domě v Prachaticích. Město ovšem bylo z velké části německé a německým představitelům města se Ševčíkovo působení mezi českou menšinou nelíbilo. Kladli mu proto různé překážky, počínaje zákazem hraní při otevřených oknech po určení denní doby, kdy bylo možno provozovat hudbu, aby nerušila letní návštěvníky. Protože tyto požadavky nebylo možné splnit - řada žáků cvičila deset a více hodin denně, někdy i více – rozhodl se Ševčík uprostřed léta 1906 přesunout školu do blízkého Husince. Od roku 1907 pak Ševčík přestěhoval letní školu do nového hotelu v Písku, kde v českém prostředí škola našla vlídné přijetí i lepší možnosti ubytování pro její žáky. Sám Ševčík si v Písku v roce 1913 zakoupil k bydlení vilku, ovšem na Prachatice nezanevřel, a i v dalších letech se tu zúčastňoval koncertů vážné hudby, V roce 1927 bylo pak v Prachaticích založeno hudební a pěvecké sdružení Jeremiáš, jehož se Otakar Ševčík se stal jeho prvním čestným členem.

Roku 1907 se musel Ševčík podrobit operaci štítné žlázy. Ta proběhla v Bernu a během jeho pobytu v nemocnici se nové vedení konzervatoře postavilo proti jeho výchovným metodám. Ševčík tedy v roce 1909 proto odešel do Vídně, kde byl jmenován vedoucím mistrovské houslové školy na Akademii pro hudbu a výtvarné umění. Protože ovšem nechtěl opustit Písek, dojížděl do Vídně pravidelně vlakem.

Roku 1918 byl Ševčík jmenován čestným členem profesorského sboru pražské konzervatoře a v následujících několika letech opět působil pedagogicky v zahraničí, jmenovitě ve Spojených státech amerických; nejprve na konzervatoři v Ithace, poté, Chicagu, New Yorku a Bostnu. V roce 1933, už vážně nemocný, podnikl ještě tříměsíční zájezd do Anglie.

• Busta na hrobu Otakara Ševčíka v Písku (©Wikipedie)

Otakar Ševčík zemřel 18. ledna 1934 v Písku a byl pochován na starém městském hřbitově u kostela Sv. Trojice. V závěru svého života odkázal veškerý majetek jím založené Ševčíkově koleji, která podporovala začínající mladé hudebníky a hudebnice a jeho nadace se starala také o zestárlé umělce. Je autorem sedmi drobnějších houslových skladeb inspirovaných českými písněmi, které byly vydány pod názvem České tance.

Otakar Ševčík byl bez nadsázky jedním z nejproslulejších houslových pedagogů. Dosáhl jedinečných výsledků a je považován za jednu z nejklíčovějších postav houslové školy.

Byl učitelem houslistů nejrůznějších národností. Jedním z jeho prvních žáků na pražské konzervatoři byl Jan Kubelík, mezi mnoha dalšími vynikli Jaroslav Kocian, Bohuslav Lhotský, Emanuel Ondříček (bratr dalšího houslového virtuóza Františka Ondříčka), ze zahraničních pak Marie Hall, Erika Morini, Nora Duesberg, Zlatko Baloković, Ivonna Canale, Vladimir Reznikov.

Ševčíkovy houslové školy, které napsal, mají trvalou hodnotu a dodnes se podle nich učí na většině konzervatoří celého světa. Vytvořil během svého života značné encyklopedicky obsáhlé dílo, které se věnovalo do té doby nepřekonatelné progresivní houslové technice. Jeho metoda je natolik univerzální, že ji lze využít i pro další smyčcové nástroje.

Ševčíkovo desatero, jak cvičit na housle:

1. Neuč se nikdy třetí notě, dokud neumíš první dvě!
2. Co umíš pomalu, půjde ti v každém tempu; co neumíš pomalu, neumíš vůbec!
3. Naučíš-li se něčemu falešně, vydáváš se v nebezpečí, že to budeš falešně umět!
4. Co chceš umět ve směru nahoru, ať pasáž nebo smyk, uměj také dolů a naopak!
5. Až budeš umět velmi mnoho, nemysli si, že umíš všechno!
6. Zdá se ti, že hraješ pomalu? Hrej ještě 4x pomaleji, a pak to bude teprve pomalu.
7. Nehmatej, co neslyšíš; necvič tedy levou rukou bez kontroly smyčcem!
8. Nespokojuj se s nácvikem polovičatým, zvláště v technicky snazších partiích!
9. Mladý tvor se musí učit stupnicím dříve, než se zamiluje!
10. Cvičit, cvičit a zase cvičit. Má se cvičit 24 hodin, a nestačí-li to, tak si přivstaňte!

Úvodní foto: Otakar Ševčík (©Wikipedie)