Otec valčíku Johann Strauss st. zkomponoval svůj nejslavnější opus na počest hraběte Radeckého z Radče

Jeho autor, rakouský skladatel Johann Strauss starší se narodil v rodině hostinského, ovšem jeho otec zemřel krátce po jeho narození. Hrát na housle se malý Johann naučil patrně sám, rodina jeho zájem o hudbu příliš nepodporovala. nezdál. Matka s nevlastním otcem rozhodli, že se vyučí knihařskému řemeslu. Nicméně Johanna to stále táhlo k hudbě, a tak se záhy přidal ke kapele Michaela Pamera. Koncem roku 1819 přestoupil k jeho konkurentovi Josefovi Lannerovi a v této době také už začal skládat.

Koncem roku 1825 Strauss od Josefa Lannera odešel a založil si vlastní orchestr, s nímž se veřejnosti poprvé představil v létě 1826. Orchestr postupně rozšiřoval a své skladby začal vydávat tiskem. Byl skutečným mistrem reklamy, díky čemuž se stal nejpopulárnějším muzikantem ve Vídni. V roce 1834 podnikl s orchestrem první zahraniční turné do německých zemí; následovala úspěšná turné do Francie a Anglie. Po Lannerově smrti se Strauss roku 1843 stal hudebním ředitelem dvorních bálů jako c. k. Hofballmusikdirektor.

V srpnu 1848 koncertoval Strauss pro císaře Ferdinanda a složil i slavný Radeckého pochod; na počest maršála Jana Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče. Po revoluci v roce 1848 Strauss odešel z dusné atmosféry Vídně na zahraniční turné a po návratu ochořel a 25. září 1849 zemřel. V jeho hudebním odkazu pokračovali i tři z jeho synů – Johann, Josef a Eduard.

• Johann Strauss st. (©Wikipedie)

Radeckého pochod byl poprvé zahrán v srpnu roku 1848 na Wasserglacis, oblíbeném vídeňském zábavním místě

Dobový tisk k tomu uvedl: „Když hudba spustila a dokončila „pochod Radeckého“, zůstali Vídeňáci jako omráčeni. Chvíli trvalo, než procitli k potlesku, který pak nebral konce. A až do konce koncertu musel býti kousek stále a stále opakován, nepřetržitě hrán...“

Co stálo za mimořádným úspěchem skladby? Strauss použil motiv z odrhovačky, která byla tehdy velmi populární mezi vídeňským sborem dobrovolníků. Tito dobrovolníci se ovšem do bojů příliš nehrnuli a místo na italském bojišti, bojovali hlavně mezi sebou ve vídeňských tančírnách a hospodách.

Historie o tom praví: „Tento vojenský sbor byl vším jiným, než armádním sborem válečníků. „Výkvět“ Vídně byli většinou chudokrevní ubozí ďáblové, na nichž bylo ihned viděti, že hlavní jejich touhou je nikoli bojovati za císaře pána, nýbrž dostati — 10 zlatých žoldu.“

• Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče (©Wikipedie)

Svůj slavný opus složil Johann Strauss st. na počest hraběte Radeckého z Radče, českého šlechtice a rakouského maršála, jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století

Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče, dnes polozapomenutý maršál patřil k největším vojevůdcům své doby. Narodil se na zámku v Třebnici u Sedlčan 2. listopadu 1766 a byl potomkem zchudlého šlechtického rodu, proto pro něj byla vojenská kariéra ideálním řešením. Napoprvé sice prohlásila vojenská lékařská komise, že „hrabě Radecký se vůbec nehodí k vojenské službě“, ovšem adept válečného řemesla se nevzdal a první zásluhy získal už ve válce proti Turkům za Josefa II. Vynikal jako válečný teoretik i praktik: měl výborné strategické myšlení, nezbytný organizační talent, nechyběla mu statečnost; během své vojenské kariéry byl sedmkrát těžce raněn. Za napoleonských válek zvítězil v bitvě u Lipska a v osmdesáti letech ještě naposledy zachránil monarchii v Itálii. Císařské armádě sloužil plných dvaasedmdesát let.

Po odchodu do penze Radecký rychle chátral na těle i duchu. Osudnou se mu stala navoskovaná podlaha v pokoji jeho milánské rezidence v Miláně. Zlomil si kost v krčku a 5. ledna 1858 v požehnaném věku dvaadevadesáti let zemřel. Po celé zemi za něj byly slouženy bohoslužby, ostatky vystaveny v Miláně a posléze byl pohřben ve Vídni.

Úvodní foto (©Wikipedie)