Umění českého houslisty Jana Hřímalého si cenil i Petr Iljič Čajkovskij

Český houslista a pedagog Jan Hřímalý se narodil 13. dubna 1844 v hudební rodině Hřímalých. Základní hudební vzdělání získal u svého otce Vojtěcha a staršího bratra. Po studiích houslové hry na Pražské konzervatoři u Moritze Mildnera se stal koncertním mistrem symfonického orchestru v Amsterdamu, kde působil v letech 1862 až 1868. Neúspěšně se ucházel o místo profesora Pražské konzervatoře po svém učiteli Moritzi Mildnerovi. V Praze založil a vedl Kvarteto bratří Hřímalých, v němž spolu s bratry vystupovala i jejich sestra Marie.

V roce 1869 odešel Jan Hřímalý do Moskvy a stal se učitelem hry na housle na moskevské konzervatoři, kde byl profesorem rovněž český houslista Ferdinand Laub. Hřímalý se oženil s jeho dcerou Isabellou a když musel Laub v roce 1874 ze zdravotních důvodů opustit pozici vedoucího houslového oddělení, byl Hřímalý jmenován na jeho místo. Profesorem moskevské konzervatoře zůstal až do své smrti 11. ledna 1915.

Jan Hřímalý byl v Moskvě uznávaným umělcem a cenil si jej například i Petr Iljič Čajkovskij. Hřímalý účinkoval při premiérách jeho smyčcových kvartetů č. 2 v roce 1874 a č. 3 o dva roky později, podobně jako Čajkovského Klavírního tria a-moll v roce 1882. Hřímalý byl také jedním z prvních umělců, jejichž hra byla zaznamenána na voskové válečky fonografu. Spolu se skladatelem Antonem Stěpanovičem Arenským nahrál jeho Klavírní trio d-moll.

Hřímalý byl též vyhledávaným a znamenitým pedagogem. Z řady jeho žáků vynikli zejména Iosif Kotek, Reinhold Gliere, svému učiteli věnoval Smyčcový oktet op. 5, Vladimir Bakalejnikov, Arcadij Dubenskij, či Pjotr Stoljarskij, budoucí učitel Davida Oistracha a Leonida Kogana. Kromě koncertní a pedagogické činnosti publikoval i řadu technických houslových studií.

Foto: Jan Hřímalý (©archiv Opera+)