Za vším hledej ženu. Múzou i nejbližší spolupracovnicí italského skladatele Ottorina Respighiho byla o patnáct let mladší pěvkyně a skladatelka Elsa

• Ottorino Respighi (©Profimedia)

Ottorino Respighi se narodil 9. července 1879 v Bologni. Základy hry na housle a klavír mu předal jeho otec, hudební učitel, poté Ottorino pokračoval ve studiu hry na housle u Frederica Sarti na hudebním lyceu v Bologni. Studoval též skladbu u skladatele a dirigenta Guseppa Martuciho a hudebního historika Luigi Torchiho.

Ve svých začátcích působil jako první houslista operního orchestru v Petrohradě, kde zároveň studoval skladbu u Nikolaje Rimského-Korsakova. Přesto, že jeho studia o tohoto ruského skladatele netrvala dlouho, kompoziční zkušenosti získané v Rusku výrazně ovlivnily jeho další tvorbu. Poté studoval v Berlíně hru na housle a skladbu u Maxe Brucha a podnikl několik cest do New Yorku.

Ottorino Respighi se svou kompoziční třídou (© Respighi Archive)

V roce 1913 se Respighi přestěhoval do Říma, kde se stal profesorem kompozice na Liceo Musicale di Santa Cecilia. Během tohoto období se oženil se svou žačkou, zpěvačkou Elsou Olivieri-Sangiacomo. V roce 1923 Respighi opustil svou profesuru, aby věnoval čas komponování. Až do své smrti také vystupoval a dirigoval, a to nejen v Evropě, ale i po celých Spojených státech a Jižní Americe.

Na konci roku 1935, když pracoval na kompozici své opery Lucrezia, onemocněl a byla mu diagnostikována bakteriální endokaritida, tedy zánět srdečního endokardu. Zemřel o čtyři měsíce později, ve věku 56 let. Jeho manželka Elsa ho přežila téměř 60 let a hájila díla a odkaz svého zesnulého manžela až do své smrti v roce 1996.

Fascinace Věčným městem

V hudebním odkazu Ottorina Respighiho najdeme opery, balety, orchestrální suity, sborové písně, komorní hudbu i transkripce italských skladeb 16.–18. století. Jeho nejznámějšími a nejhranějšími díly jsou jeho tři symfonické básně, které věnoval Římu, a sice Římské pinie, Římské fontány a Římské slavnosti, souhrnně nazvané Římská trilogie.

Podobné popularity dosáhl i jeho cyklus tří suit nazvaný Staré zpěvy a tance, které jsou brilantní ukázkou orchestrální transkripce renesančních a raně barokních hudebních motivů původně psaných pro loutnu, či skladba pro komorní orchestr Botticelliovský triptych, v němž hudební formou ztvárňuje malířovy obrazy.

O hudební odkaz Ottorina Respighiho se až do své smrti starala jeho manželka Elsa

• Ottorino Respighi a Elsa Respighi (© Respighi Archive)

Nadaná muzikantka Elsa Olivieri Sangiacomo se narodila v roce 1894, vyrůstala v Římě a ve Florencii a její rodiče rychle pochopili, že jejich dcera má obrovský hudební talent. Začala chodit na hodiny klavíru, v Římě se zapsala na Národní hudební institut, který vedl Pietro Mascagni, a připravovala se ke studiu na konzervatoři Santa Cecilia v Římě. Připravoval ji Giovanni Sgambati, chráněnec Ference Liszta, ovšem když byla připravena debutovat na ruském velvyslanectví, akutní zánět nervu v pravém předloktí její klavírní ambice náhle a krutě zastavil. Elsa tedy hledala alternativu, jak pokračovat v hudební kariéře. Věnovala se zpěvu a zapsala se do kurzů harmonie, fugy a kompozice. Harmonii a fugu studovala u Remigia Renziho, kurzy kompozice vedla tehdy vycházející hvězda italské klasické hudební scény, Ottorino Respighi. Elsa se později přiznala, že se do něj zamilovala na první pohled; skladatele ovšem dříve než její půvaby zaujalo především Elsino hudební nadání a intelekt.

Jejich vzájemné porozumění brzy probudilo i romantické city a ačkoli Respighi do té doby při pomyšlení na manželství propadal panice a nikdo nevěřil, že se někdy ožení, požádal Elsu o ruku. Elsa později vzpomínala: "Varovala jsem ho, že jsem strašně jiná a že mimo jiné nedokážu ráno vstávat tak brzy jako on". Přesto se na začátku roku 1919 rozezněly svatební zvony.

• Ottorino Respighi a Elsa Respighi (© Respighi Archive)

Po svatbě Elsa zcela zanechala své vlastní kariéry a stala se blízkou spolupracovnicí svého manžela. Vystoupili společně na více než třech stovkách koncertů a Elsa nebyla pouze součástí interpretačního dua, ale také Respighiho důvěrnicí, editorkou a múzou. Podílela se i na skladatelské činnosti svého manžela. Jak později napsala ve svých pamětech: "Zpravidla si mě poté, co něco napsal, zavolal do svého ateliéru, aby si vyslechl mou kritiku. Pokud se jednalo o vokální skladbu, procházela jsem samozřejmě všechny party... Respighi vždy respektoval můj úsudek. Byla jsem vždy objektivní a někdy jsem mu třeba řekla: "Víš, myslím, že tady je osm taktů moc." A on za pár dní přišel a řekl: "Měla jsi pravdu, Elso."" Takhle jsme spolu pracovali pořád. Naše manželství bylo dokonalým svazkem a vzájemně jsme respektovali své naprosto odlišné osobnosti. Nikdy jsme se nesnažili zasahovat do vkusu nebo přání toho druhého. Takto jsme byli stvořeni a bylo nám souzeno žít spolu v naprostém štěstí."

• Elsa Respighi (© Respighi Archive)

Elsin vliv se projevil i jinak; byla to právě ona, která Ottorina seznámila s gregoriánským chorálem a inspirovala tak řadu jeho významných skladeb. Když Respighi v roce 1936 nečekaně zemřel, Elsa pokračovala ve své vlastní skladatelské kariéře. Kromě toho, že zkomponovala řadu původních skladeb, dokončila také díla, která po jejím zesnulém manželovi zůstala nedokončená. Je též autorkou manželova životopisu a napsala vlastní paměti. Zároveň i připravovala a dohlížela na divadelní představení Respighiho oper a založila v Benátkách výzkumný ústav "Fondo Respighi". Zemřela týden před svými 102. narozeninami v roce 1996.

Úvodní foto: Ottorino Respighi a Ileana Leonidoff, zakladatelka a ředitelka Taneční školy Teatro dell'Opera di Roma (©Profimedia)