Stříbrnou medaili na Letních olympijských hrách 1932 obdržel za svůj pochod V nový život skladatel Josef Suk
Další Hudba podle kalendáře připomene jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů a největších mistrů orchestrální kompozice Josefa Suka. Narodil se 4. ledna 1874 a zemřel 29. května 1935. Od jeho narození je to tedy letos rovných 150 let.
To, že Josef Suk byl žákem a zetěm Antonína Dvořáka, je dostatečně známo. Byl také jedním z dovršitelů českého hudebního romantismu a vedle Vítězslava Nováka, Leoše Janáčka spolutvůrcem české hudební moderny počátku 20. stol. V raných Sukových dílech je zřetelný Dvořákův vliv, později ovšem postupně dospěl k náročnému progresivnímu stylu. K jeho nejvýznamnějším dílům patří hudba k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena a čtyři symfonická díla velké duchovní hloubky, která složil po předčasné smrti své ženy.
Josef Suk byl ovšem i výtečným houslistou - společně se třemi spolužáky z konzervatoře, Karlem Hoffmanne, Oskarem Nedbalem a Otto Bergerem založil v roce 1892 České kvarteto, které uměleckou úrovní a mezinárodními úspěchy dosáhlo světového významu a jehož vznik byl v české komorní interpretaci historickým mezníkem. Působil v něm jako druhý houslista až do roku 1933 a absolvoval s ním po světě na čtyři tisíce koncertů. Od roku 1922 až do konce života byl Suk také profesorem skladby na Mistrovské škole pražské konzervatoře – mezi jeho žáky patří Bohuslav Martinů, Jaroslav Ježek, Pavel Bořkovec, František Pícha, Klement Slavický a další čeští skladatelé.
Je pozoruhodné, jakou zralost projevil Josef Suk jako skladatel už ve svých mladistvých dílech. První skladbou, kterou Suk komponoval na konzervatoři ve třídě Antonína Dvořáka (to byl ve III. ročníku kompoziční třídy), byl Klavírní kvartet. Když Dvořák psal posudek na toto dílo i na předcházející Klavírní trio k Sukově žádosti o tvůrčí podporu České akademie pro vědy, slovesnost a umění, uvedl, že „díla ta mohl napsati rozhodný a skutečný talent hudební.“ A tento kvartet, jemuž pak Suk dal opusové číslo jedna, byl jeho první tiskem vydanou skladbou. Vyšel rok po svém vzniku, v roce 1892.
Záhy po svém prvním opusu zkomponoval Josef Suk další velmi vydařené dílko – a sice půvabnou Serenádu Es-dur, op. 6 pro smyčcový orchestr, která tak zaujala Johannese Brahmse, že ji vřele doporučil svému berlínskému nakladateli Simrockovi k vydání. Skladatel ji zkomponoval během prázdnin po absolvování Dvořákovy mistrovské školy. Později vzpomínal, že tak reagoval na Dvořákova slova: "Suku, teď je léto, tak udělejte něco radostného, aby to nebyly stále ty velkoleposti do moll." Vzniklo tak líbezné dílko, které dodnes patří k oblíbeným kusům koncertního repertoáru.
Více prozradí a hudební ukázky nabídne Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 5. ledna 2024 v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 7. 1. v 9:00 a středu 10. 1. ve 22:00.
Foto: Josef Suk (©Wikipedie)
