Před 360 lety zemřel nejznámější kat českých dějin, zakladatel katovské dynastie Mydlářů Jan Mydlář

Staroměstský kat Jan Mydlář se narodil v roce 1572 a byl synem chrudimského městského písaře Mydláře. Nejznámějším zdrojem pro jeho životopis je román českého spisovatele Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze. Svátek se sice opíral o historická studia, přesto valná část jím napsaného příběhu je fikce. Podle jeho knihy vystudoval Jan Mydlář pražské Karlovo vysoké učení a stal se tak magistrem medicíny. Katovským holomkem u tehdejšího chrudimského kata Jiřího či Záviše Matěhy se stal náhodou; v podstatě jej k tomuto řemeslu přivedla nešťastná láska.

Údajně se zamiloval do dívky Dorotky, které se snažil pomoci, když byla odsouzena za vraždu manžela, staršího bohatého mlynáře Vaňury. Nasypala mu jedovaté bylinky do jídla a otrávila ho, aby se ho zbavila. Přesto, že Dorotka patrně mladíka nemilovala, rozhodl se zamilovaný Jan Mydlář, že se ji před krutou popravou pokusí zachránit. Když měla být Dorotka zaživa zahrabána pod šibenicí, rozhodl se Jan stát katovským pacholkem v Chrudimi. Ani tak však mladou dívku nespasil a trestu smrti neunikla. Jan pak už u katovského řemesla zůstal.

Podle tehdejších zvyklostí se tak ocitl na okraji společnosti, stal se člověkem bezectným a opovrhovaným. Jeho další cesta z chrudimské katovny pak vedla do katovny staroměstské, tedy obydlí nejvyššího popravčího Koruny české Václava Jaroše, mistra ostrého meče Starého Města pražského. Tady se Jan, coby katův pacholek, naučil všem katovským dovednostem a mnohé z nich pak dále zdokonaloval už jako staroměstský kat. Oženil se s Alžbětou Špetlovou, dcerou slánského kata Jáchyma Špetleho, a koupili si dům na Starém Městě.

• Kat Mydlář, poprava 27 českých pánů (©Wikipedie)

Jako staroměstský kat byl Jan Mydlář hlavním protagonistou staroměstských poprav českých stavů 21. června 1621. Žil v době císařů Rudolfa II., jeho bratra Matyáše, Fridricha Falckého, Ferdinanda II., Ferdinanda III. a Leopolda I. Aktivním staroměstským katem byl až do roku 1632, kdy poprvé nebyl jeho katovský úder přesný, a tak přenechal své řemeslo synovi Janu Václavovi a sám odešel na zasloužený odpočinek. Zemřel 14. března 1664 v Praze ve věku 91 nebo 92 let a byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Štěpána na Novém Městě.

Katovská dynastie rodu Mydlářů pokračovala jeho synem Janem Václavem a jeho vnuky Janem, jenž skončil sám na popravišti, a Danielem, který byl katem v Kostelci nad Černými lesy. Další osudy katovské rodiny Mydlářů jsou už nejasné a spekulativní.

Osudy kata Mydláře byly v uplynulých desetiletích a staletích inspirací k řadě uměleckých ztvárnění, ať už knižních, filmových, či muzikálových. Této problematice se věnoval například historik Jindřich Francek v publikaci Mistři ostrého meče, spisovatel Karel Štorkán jí věnoval romány Kat Jan Mydlář; ve službách císařů a Kati ve službách císařů; kronika katů Mydlářů.

V roce 1927 natočil režisér Rudolf Měšťák film s názvem Pražský kat v hlavní roli se slavným zápasníkem Gustavem Frištenským. Kat Mydlář se objevuje i ve filmu Kozí příběh – pověsti staré Prahy. V roce 2011 uvedlo pražské divadlo Broadway muzikál Kat Mydlář s hudbou Michala Davida.

• Pražský kat (©Národní filmový archiv)

Jedná se o historii velmi dávnou, a tak z pochopitelných důvodů není řada informací doložitelná

• Nejčastěji se uvádí, že se Jan Mydlář narodil v roce 1572, ovšem tento letopočet příliš nekoresponduje s následujícím během událostí jeho života. Podle spisovatele Svátka se narodil v roce 1562-63, ale pak by mu bylo v době smrti více než sto let, což je málo pravděpodobné. Další historikové se pak přiklánějí i k dalšímu možnému datu narození, a tím je rok 1582.
• Jako jeho otec městský konšel Matěj Mydlář, ten byl ovšem jeho strýcem.
• Podle pořadu Bílá místa České televize v té době na Univerzitě Karlově lékařská fakulta vůbec nebyla, čili ji tam Mydlář nemohl vystudovat.

Úvodní foto: Detail grafiky staroměstské exekuce s břevnem, na kterém byli oběšeni Jan Kutnaur a Šimon Sušický, AMP, Sbírka grafiky, Staroměstská exekuce, mědiryt 1646 (©Muzeum hlavního města Prahy)