František Škroup: Autor české hymny má pomník v rodných Osicích

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Osice jsou obec v okrese Hradec Králové, zhruba 13 kilometrů jihozápadně od krajského města Hradec Králové. Obec se skládá ze tří místních částí – Osic, Trávníku a Polizy. V Osicích se roku 1801 narodil spoluautor české hymny, dirigent a skladatel František Škroup.

František Škroup (1801– 1862) se narodil v rodině osického kantora a skladatele Dominika Josefa Škroupa jako páté dítě. První seznámení s hudbou mu poskytl jeho otec a malý František se poprvé na veřejnosti představil už ve svých osmi letech, a to s hrou na flétnu. V letech 1812–1813 byl vokalistou v pražské Loretě a Týnském chrámu, následně studoval na gymnáziu v Hradci Králové, aby se poté odebral do Prahy, kde absolvoval dva roky studia filosofie a v roce 1822 začal studovat na pražské universitě práva. Studia však nedokončil. Brzy se totiž do popředí jeho zájmu dostalo ochotnické divadlo, a tak začal působit jako zpěvák, korepetitor a pomocný kapelník v Teisingerově ochotnickém divadle. S ním vystoupil ve Stavovském divadle jako sólista 23. prosince 1823 v roli Pavlíka v tehdy oblíbené opeře rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček. Úspěch (a to i finanční), ač amatérského provedení kusu, přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Pro Škroupa samotného byl pak kladný ohlas impulzem ke zkomponování první původní české opery Dráteník, která vznikla na libreto Josefa Krasoslava Chmelenského a jejíž premiéra proběhla s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen tímto začal Škroup komponovat další opery na Chmelenského české texty – Oldřich a Božena, Libušin sňatek. Tyto opery však již nedosáhly takového úspěchu, nicméně Dráteník je dodnes pokládán za dílo, které se stalo základním kamenem české národní opery.

V roce 1827 byl Škroup jmenován druhým kapelníkem, o deset let později pak prvním kapelníkem Stavovského divadla, jímž zůstal po dobu 20 let. Byl výborným dirigentem a za svého působení ve Stavovském divadle nastudoval řadu klasických oper. V roce 1857 byl po 30 letech působení ve Stavovském divadle propuštěn a dán do penze; důvodem byl neúspěch jeho oper, a především neshody s tehdejším ředitelem divadla Stögrem. Otevřel si pěveckou školu, kde v letech 1857–1859 vyučoval. Jeden rok byl i ředitelem Žofínské akademie. V roce 1860 přijal místo kapelníka u německé opery ve městě Rotterdamu. S tamním souborem podnikal také zájezdy do Utrechtu, Amsterodamu a Haagu. V nizozemském Rotterdamu uvedl Škroup v dubnu roku 1861 mj. svou romantickou operu Der Meergeuse (tedy Mořský géz), která zde díky svému námětu z nizozemské historie vzbudila mimořádnou pozornost. V Rotterdamu nastudoval během dvou sezón poměrně velké množství titulů; především opery Wolfganga Amadea Mozarta, Vincenza Belliniho, Gioacchina Rossiniho, Giuseppe Verdiho či Richarda Wagnera. Po necelých dvou letech zde 7. února 1862 zemřel a je pohřben na rotterdamském protestantském hřbitově.

Kromě svých rodných Osic a Prahy pobýval v českých zemích František Škroup též v Trnové nad Vltavou; nejprve u místního faráře, později na velkostatku, který zde roku 1838 koupil jeho bratr Václav Škroup. Podle Františka Škroupa je zde pojmenovaná nedaleká Škroupova vyhlídka na vltavské údolí (podle trnovské tradice právě v Trnové vznikl nápěv písně Kde domov můj) a Trnová nechala na počest jeho zdejších pobytů vydat turistickou známku.

František Škroup napsal 45 opusovaných skladeb; ve skutečnosti je autorem zhruba třikrát většího počtu titulů, protože svým dílům přiděloval opusová čísla jen nepravidelně. Psal skladby téměř všech hudebních druhů; opery, scénickou hudbu k dramatickým útvarům, ale i hudbu komorní a symfonickou (včetně příležitostných skladeb jako Slavnostní předehra k narozeninám Jeho Výsosti císaře). Většinu jeho skladeb pak tvoří písně, převážně na německé texty. Několik písní napsal se zajímavým doprovodem, s průvodem rohu, violoncella, klarinetu, nebo harfy a lesního rohu. Je také autorem dvou mší a několika příležitostných kantát.

Nesmrtelnost mu zajistila hudba ke frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, ve které při premiéře konané 21. prosince 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se brzy stala národní a po roce 1918 českou státní hymnou.

Mimochodem „Fidlovačka“ je ševcovský nástroj k hlazení kůže; pojem byl též používán pro pravidelně konané ševcovské trhy a dlouhou dobu sloužil i jako místní název v pražské čtvrti Nusle.

Škroupova komická opera Dráteník se po své premiéře v roce 1826 dočkala do Škroupovy smrti 16 repríz, a byla tak ve své době nejhranější původní českou operou (při posuzování počtu repríz je nutné mít na paměti, že česká činoherní i zpěvoherní představení se hrála pouze jednou týdně, a to v neděli odpoledne). Inscenaci pak převzalo do svého repertoáru i Prozatímní divadlo, v němž poprvé zazněla 8. prosince 1862. V Národním divadle byl Dráteník hrán poprvé 10. července 1895 při příležitosti Národopisné výstavy.

František Škroup: Dráteník. Předehra

V rodných Osicích připomíná Františka Škroupa pomník, stojící u budovy základní školy. Odhalen byl v roce 1964, kdy probíhala výtvarná soutěž na pomník na hrob skladatele v Rotterdamu a jedno z nevýherních děl bylo po ukončení soutěže instalováno ve skladatelově rodišti.

Pomník představuje bronzová busta skladatele stojící na kruhovém pilíři z leštěné žuly, na kterém je umístěn nápis z bronzových písmen František Jan Škroup a ozdobný motiv lipové větévky. Na podstavci vedle pilíře je umístěna stéla z leštěné žuly s nahoře vyrytým nápisem Skladateli české národní písně Kde domov můj a daty a místy narození a úmrtí dole.

Kromě pomníku najdeme v Osicích na Škroupově rodném domě jeho pamětní desku, jež byla odhalena 14. července 1901 při příležitosti stého výročí skladatelova narození, a v budově místní fary pamětní síň tohoto skladatele české národní hymny, jejíž expozice se váže k jeho životu a dílu v dobových souvislostech. 26. srpna 1928 byl pak u příležitosti 10. výročí vzniku samostatného Československa ve vsi slavnostně otevřen Škroupův dům, který byl postaven na počest slavného

Vedle Františka Škroupa k významným rodákům obce patří i jeho mladší bratr Jan Nepomuk Škroup (1811–1892), který byl podobně jako František hudebním skladatelem a dirigentem. Od roku 1838 byl sbormistrem u křížovníků v Praze, později druhým kapelníkem Stavovského divadla, v roce 1845 se stal ředitelem kůru v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě a v roce 1846 i učitelem hudby na teologickém semináři.

První historické zprávy o vesnici Osice souvisejí s dějinami Opatovického kláštera, jemuž od 11. století ves patřila. Památky na nejstarší období Osic jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Pardubicích a dokládají, že vyvýšenina okolo Osic byla obydlena už v době předhistorické. Od roku 1436 obec patřila majiteli kunětického panství Diviši Bořkovi z Miletínka. V roce 1491 připadly Osice s poddaným lidem Vilému z Pernštejna, který je připojil ke svému pardubickému panství. Později Pernštejny vystřídala císařská komora. Robotou byli osičtí povinni dvoru Staré Ždánice. Po založení státu roku 1918 byly Osice až do roku 1949 součástí pardubického okresu.

Původně se ves jmenovala Vosice, což mělo odkazovat na to, že vznikla na místě vyklučeného osikového lesa. Jiné prameny ovšem tvrdí, že název je odvozen od vos, kterých tu bývalo v minulosti nepočítaně.

Ze zdejších pamětihodností stojí za zmínku kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1701 s ručně vyřezávaným kůrem, jenž vznikl v roce 1759, barokní fara z 2. poloviny 18. století s kamennou sýpkou na obilí, sousoší sv. Josefa z roku 1735, či kamenný kříž při silnici ke Starým Ždánicím z roku 1894.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Profimedia