Jan Václav Hugo Voříšek: Tvůrce jediné symfonie je srovnáván s vídeňským géniem Beethovenem

V rodném Vamberku jej připomíná pamětní deska.

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Východočeské město Vamberk leží v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji v podhůří Orlických hor na řece Zdobnici. Vamberk je proslavený především ručně paličkovanou krajkou. K významným rodákům patří zejména principál loutkového divadla Matěj Kopecký a skladatel, dvorní varhaník, učitel hudby a kapelník c. k. vídeňského dvora Jan Václav Hugo Voříšek.

LandingPage_02_600x400.jpg

Jan Václav Hugo Voříšek (1791–1825) pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Václav František byl rektorem ve Vamberku a jeho hudební nadání zdědil i syn Jan Václav. Už jako tříleté dítě sedával s otcem u klavíru a od něj rovněž dostal základy hry na varhany. Už jako sedmiletý byl ve hře na varhany natolik zručný, že mohl zaskočit za svého nemocného příbuzného Suchánka v Golčově Jeníkově. Navíc se též naučil hrát (prý) tajně u učitelského pomocníka i na housle.

V jinošském věku odešel do Prahy, kde studoval gymnázium. Zároveň tu měl možnost poprvé soustavně studovat a vstřebávat hudbu teoreticky i prakticky. Denně totiž hrával při ranních bohoslužbách na varhany. Učitelem se mu v pozdějších letech jeho pražského pobytu pak stal Václav Jan Tomášek, který jej učil harmonii, kontrapunkt a pravděpodobně i hru na klavír. Na jeho doporučení se pak Voříšek stal učitelem klavíru v rodině Lobkoviců a vyučoval v Lobkovickém paláci pod Petřínem.

Po gymnáziu studoval Voříšek na filozofické fakultě Karlovy univerzity práva, v jejichž studiu pokračoval po roce 1813 ve Vídni. Zde se mu otevřely nové obzory: seznámil se s umělci, kteří byli tehdy ve Vídni v módě, jako Ignaz Moscheles, Giacomo Meyerbeer a hlavně Johann Nepomuk Hummel, jehož žákem se stal. Ten si dokonce oblíbil Voříška natolik, že mu po odchodu z Vídně v roce 1816 předal všechny své žáky.

Největším Voříškovým vzorem ve Vídni byl ovšem Ludwig van Beethoven, se kterým se osobně seznámil a jemuž ukázal i některé ze svých skladeb. Jednalo se o několik z 12 rapsodií op. 1 pro klavír, o nichž se prý Beethoven vyjádřil s uznáním.

Další významnou kapitolou Voříškova života bylo jeho účinkování jako klavíristy na historických koncertech, které se v letech 1816–a1840 pořádaly ve vídeňském domě rodáka z Holešova na Moravě, hudebního historika a dvorního rady Raphaela Georga Kiesewettera. Voříšek zde vystupoval patrně už od roku 1816, avšak první doložená zpráva uvádí datum 25. prosince 1817. Kiesewetter byl první, kdo ve Vídni prováděl skladby starých mistrů 16.–17. století (Palestrina, Marcello, Caldara, Bach, Händel a další). V roce 1819 pak Voříšek na těchto večerech dokonce převzal čestné místo kapelníka po zesnulém Franzi Xaverovi Gebauerovi, které zastával tak dobře, že byl po své vlastní smrti v roce 1825 želen jako nenahraditelný.

Voříšek navštěvoval a pravidelně účinkoval také na domácích koncertech advokáta Ignaze Sonnleithnera. Tato „hudební cvičení“, pořádaná v letech 1815–24 pravidelně v zimních měsících, patřila k nejvýznamnějším soukromým koncertům ve Vídni. Voříšek tu nejčastěji vystupoval jako klavírista, ale též jako violista a houslista. A byla-li na programu některá z jeho skladeb, většinou si ji interpretoval on sám. Následně tu byly prováděny i jeho písně, sbory, houslové skladby a další díla.

K dalším vídeňským aktivitám patřila pak i účast na koncertech Společnosti přátel hudby. Už na jejím prvním koncertě 3. prosince 1815 vystoupil Voříšek jako klavírista, v roce 1818 se stal druhým dirigentem orchestru a následujícího roku prvním dirigentem. Díky častému účinkování na těchto hudebních produkcích i jiných koncertech byl kolem roku 1822 Voříšek považován ve své době za vůbec nejlepšího klavíristu ve Vídni.

V roce 1818 se Voříšek marně ucházel o místo dvorního varhaníka a tento nezdar jej patrně přivedl k tomu, že roku 1822 dokončil studium práv. Hned na to, v květnu, nastoupil na místo konceptního praktikanta u Dvorní válečné rady. Když ovšem na sklonku roku 1822 zemřel druhý varhaník Johann Baptista Henneberg, byl Voříšek 10. 1. 1823 jmenován na jeho místo a praktikantské místo opustil. Po smrti prvního varhaníka Václava Růžičky v červnu téhož roku pak Voříšek nastoupil na místo prvního organisty.

Tou dobu se však u něj bohužel začaly už silně projevovat známky tuberkulózy. Marně se léčil v Karlových Varech i Štýrském Hradci. Před smrtí ještě navštívil svůj rodný kraj a krátce pobýval u svého staršího bratra Josefa Františka v Českých Petrovicích. Zemřel ve věku pouhých 34 let a byl pochován na vídeňském währingském hřbitově. Když byl ovšem tento hřbitov roku 1925 proměněn na park Franze Schuberta, byl Voříškův hrob srovnán se zemí.

Jan Václav Hugo Voříšek zkomponoval jednu jedinou symfonii; vznikla v roce 1821 a je psána v tónině D dur. Toto raně romantické dílo bylo v minulosti přirovnáváno k prvním dvěma symfoniím Ludwiga van Beethovena a jeho bohatá melodická invence později našla pokračování v díle Franze Schuberta.

Za svého varhanického působení u císařského dvora pak Voříšek složil nepříliš rozsáhlou, avšak vynikající mši B dur. Ta společně s jeho symfonií a půvabnou Houslovou sonátou G dur, op. 5, patří k jeho několika málo nahrávaným dílům.

Jan Václav Hugo Voříšek: Symfonie D dur
V rodném Vamberku Jana Václava Hugo Voříška připomíná pamětní deska na rodném domě č.p. 87 na náměstí ve Vamberku.

Vamberk byl založen v první polovině 13. století rodem Drslaviců, kteří drželi hrady Potštejn a Litice. První písemná zmínka o Vamberku pochází z roku 1341 a nachází se v listině, kterou se Ješek z Potštejna vzdal ve prospěch českého krále Jana různých statků včetně vsi nazvané německy Waldenburg, tj. zalesněný (lesnatý) kopec. Označuje polohu tehdejšího Vamberka v rozsáhlých pohraničních lesích. Zkomolením jména na Walenberg a dále na Wamberg vzniklo nynější české pojmenování, zaznamenané už v době předhusitské.

K rozkvětu města přispělo privilegium císaře Matyáše z roku 1616 s právem tří jarmarků a jednoho týdenního trhu s povolením vybírat na mostě mýtné. Roku 1627 koupil vamberské panství nizozemský katolický císařský vojenský rada Kašpar Gramb z Grambu, který se v armádě císaře Ferdinanda II. účastnil potlačení stavovského povstání. Po jeho smrti v roce 1633 vládla na panstvích Vamberk, Potštejn a Kostelec nad Orlicí jeho manželka Magdaléna. Ta dne 21. září 1637 vydala privilegium, jímž svým poddaným zmírnila robotní povinnosti a nebránila svobodnému provozování řemesel. A bylo to podle legendy právě ona, kdo z rodných Flander přivezla do Vamberka umění paličkované krajky. Řemeslu prý naučila vamberské ženy, které je pak rozšířily po celém regionu. Podle jiné legendy však začaly dívky v Čechách vyučovat řeholnice řádu voršilek z belgického Lutychu.

Na počátku 18. století pak dostali vamberečtí za panování Leopolda Libštejnského z Kolovrat na Rychnově právo obchodu se solí a až na výjimky se též mohli vykoupit (osvobodit) od roboty a byli propuštěni z nevolnictví. Významným hospodářským počinem, který rovněž přispěl k rozvoji města, pak byla stavba Moravsko-polské silnice z let 1839–1841 a následná výstavba kamenného mostu ve Vamberku. Poslední majitel panství, hrabě František Lützow, zemřel roku 1916 a jeho osobnost připomíná na starém vambereckém hřbitově zděná hrobka.

Tradice krajkářství, kterým se Vamberk proslavil po celém světě, je zachována dodnes, a to i díky Krajkářské škole a též místnímu Muzeu krajky. Nejstarší dochovanou stavbou města je raně barokní kostel sv. Barbory z roku 1697. Mezi další pamětihodnosti Vamberka patří plastiky, pocházející již z konce 17. století. Nejstarší z nich je Mariánský sloup na Husově náměstí z roku 1699. Z dílny významného rodu Mielnických pak pochází nejvýznamnější rokokové sousoší sv. Anna a Kristus v okovech u schodiště kostela sv. Prokopa z let 1770–1780, které doplňuje soubor osmi světců na mostě přes řeku Zdobnici z let 1864–1865. Husově náměstí ve středu města dominuje novorenesanční kašna a secesní socha Mistra Jana Husa z roku 1904 podle návrhu sochaře Josefa Kalvody. V dolní části náměstí stojí farní kostel sv. Prokopa z roku 1713, pod nímž se nalézá krypta s křížovou klenbou sklenutou na pilíře a s mumiemi mj. „Vambereckého fexta“ a zakladatelky krajkářství Magdaleny Grambové. (Fext je člověk, který může být údajně zastřelen/zabit jen skleněnou kulí a jehož mrtvola se nikdy nerozloží. Vamberecký fext je prý starý 450 let.)

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia

Podcast