Ema Destinnová: Operní diva, která vyvolávala duchy

Poslední léta svého života trávila Ema Destinnová na zámku Stráž nad Nežárkou.

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Zámek Stráž nad Nežárkou byl déle než dvě desítky let domovem slavné operní pěvkyně Emy Destinnové, které tleskali diváci v londýnské Covent Garden i Metropolitní opeře v New Yorku. Poslední roky svého života prožila ve Stráži, kde ji přímo v zámku připomíná expozice zahrnující mj. její ložnici s tajným východem, koncertní salon i oblíbenou věštírnu s kostlivcem. V nedalekém Stříbřeci nese její jméno dub, pod kterým rybařila, a u něj stojí pomník s epitafem, který si slavná diva sama napsala.

profimedia-0144768591 stráž nad nežárkou.jpg

Jedna z nejvýznamnějších a nejslavnějších českých operních pěvkyň Ema Destinnová (1878-1930) se narodila jako Emilie Kittlová a byla druhou nejstarší dcerou z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky, rozené Šrutové. Malá Ema byla velmi umělecky všestranně nadaná: malovala, psala, učila se hře na housle. První houslový koncert měla v osmi letech. Ve 13 letech začala navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie Loewe-Destinnové, jejíž jméno si později zvolila za umělecký pseudonym. Studovala též herectví v dramatické škole při Národním divadle v Praze.

V roce 1897 úspěšně debutovala v drážďanské dvorní opeře, následně v Berlíně, kde v průběhu deseti let vystoupila v padesáti úlohách. Roku 1905 debutovala v londýnské Covent Garden a v průběhu dalších let tu ztvárnila celou řadu titulních rolí. V roce 1908 byla pozvána do Metropolitní opery v New Yorku, o rok později tu vystoupila jako Mařenka ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta, jejíž uvedení zde sama iniciovala. V následujících letech zpívala v Metropolitní opeře v řadě inscenací, např. 10. prosince 1910 v premiéře opery Děvče ze zlatého západu Gioacoma Pucciniho, kde vystoupila v titulní roli po boku jednoho z nejslavnějších tenorů všech dob Enrica Carusa.

Pražské Národní divadlo ji ovšem v začátcích její už úspěšné zahraniční kariéry zcela přehlíželo, pouze v roce 1900 tu odzpívala tři vystoupení, mnohem více se objevovala v jiných pražských divadlech. Teprve v roce 1908 byla konečně nadšeně oslavována i v Národním. Krátce nato byla vyznamenána titulem komorní zpěvačka při pruském císařském dvoře.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta. Ten lásky sen

Roku 1914 zakoupil její přítel Dinh Gilly za její peníze zámek ve Stráži nad Nežárkou, který se pak stal jejím útočištěm až do konce života. O rok později odjela koncertovat do Ameriky. Její cesta skýtala – v čase právě probíhající 1. světové války – domácímu odboji skvělou možnost, jak dopravit za hranice důležité informace. Když se v roce 1916 z Ameriky vrátila do Čech, čekala ji na hranicích c. k. rakouská policie. Destinnové se sice podařilo proklouznout, ale byla od té doby pod soustavným dohledem a měla přísný zákaz vycestovat za hranice Rakouska. Uchýlila se tedy na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou.

V posledním roce 1. světové války, 1918, se Destinnová opět vrátila na české scény. Svůj národní manifest na koncertech vyjadřovala zpěvem národní hymny, kterou pravidelně uzavírala své koncerty.

Po první světové válce hostovala opět v Londýně i MET v New Yorku. Roku 1926 se začala loučit s operní i koncertní kariérou. Poslední pražský koncert v Lucerně a turné po 20 městech Československa uskutečnila v roce 1928 u příležitostí 10. výročí vzniku Československé republiky. Stáhla se do ústraní na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou a už jen příležitostně zpívala na koncertech.

Po prodělané operaci očí v lednu 1930 se její stav prudce zhoršil, patrně v důsledku mozkové mrtvice, a nepomohl ani rychlý převoz do nemocnice. Na její poslední cestě na hřbitov českých velikánů na pražském Vyšehradě ji přišly vyprovodit davy lidí.

Ema Destinnová nebyla jen pěvkyní, ale i literátkou. Psala básně, divadelní hry, napsala i román a autobiografickou knihu Pan doktor Casanova. Zabývala se ezoterikou, spiritismem a okultismem, z cest si vozila bizarní suvenýry, třeba rakvičku s kostlivcem nebo oltář z lebek a hnátů. Jeden ze svých pokojů na zámku ve Stráži nad Nežárkou si zřídila v japonském stylu a v něm opatrovala soubor figurek japonských gejš, které koupila jako část erotické sbírky jakéhosi profesora z Lipska. V její pozůstalosti se zachovaly například i vykládací karty s jejími ironickými glosami.

Osudy Emy Destinnové jsou zachyceny ve filmu Božská Ema. Její postava se objevuje i ve 4. dílu pentalogie Vladimíra Neffa o rodinách Bornů a Nedobylů Veselá vdova. Její jméno nesou školy, ulice, festivaly, nadace, kluby, a dokonce i planetka mezi Zemí a Marsem. A od 1. října 1996 je v oběhu na bankovce v hodnotě 2000 korun její portrét od Oldřicha Kulhánka.
Na zámku ve Stráži nad Nežárkou Emu Destinnovou připomíná expozice, věnovaná životu a dílu této světoznámé pěvkyně. Zpřístupněna je její ložnice, ze které vede tajný východ, modrý salon, koncertní sál, hradní sklepení s vězením pro zločince, mučírna a popravčí místnost. V hradní věži nad hladomornou je zpřístupněna i černá místnost, věštírna, kde se Ema Destinnová scházela se svými přáteli, věštili a vyvolávali duchy. Věštírna je nyní stejná jako v době Emy Destinnové; je zde černá paní, černý nábytek, věštící koule i kostlivec, kterému říkala Ivánek. Ze sklepení lze projít tajnou hradní únikovou chodbou k Nežárce. Expozici doplňují kostýmy a další předměty z pozůstalosti proslulé operní divy.

V nedaleké obci Stříbřec dodnes stojí monumentální památný dub nesoucí jméno slavné pěvkyně, která v těchto místech často a ráda rybařila. Mohutný dub letní má obvod kmene rovných 593 cm, jeho stáří se odhaduje na 350 let a je do něj zasazen obrázek Emy Destinnové. Místo doplňuje informační tabule a malý pomník s epitafem, který si sama Destinnová napsala.

Jihočeské město Stráž nad Nežárkou se nachází přibližně v polovině cesty mezi Jindřichovým Hradcem a Třeboní. V údolí na severním okraji města protéká řeka Nežárka.

Nejstarší památka, která byla ve Stráži objevena, je zlomek břidličného mlatu z doby přibližně 1800 př. n. l. Další nálezy z okolí pocházejí z 6.–2. století před naším letopočtem. V 7. - 10. století s velkou pravděpodobností stála na zdejší Chroustově hoře dřevěná strážní tvrz a později tu byl vybudován gotický kamenný hrad, jehož základy byly položeny už ve třináctém století pány ze Stráže. Hrad byl později přestavěn v renesančním stylu a další podoby se mu dostalo v osmnáctém století, kdy se stal skutečně honosným barokním sídlem.

Od roku 2002 je zámek v soukromém vlastnictví, prošel rekonstrukcí a dnes je považován za jeden z nejhezčích a nejzajímavějších zámků u nás. Ve své dřívější historii nikdy nebyl přístupný veřejnosti, teprve v roce 2006 jej noví majitelé otevřeli s cílem připomenout slavnou operní pěvkyni, jíž kdysi patřil.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia

Podcast