My cizinou jsme bloudili... Jakobín Antonína Dvořáka měl premiéru před 135 lety

Na konci 18. století se do malého českého města vrací z Paříže Bohuš, hraběcí syn, který byl kdysi otcem vyhnán pro svou svobodomyslnost. Než se mu podaří setkat se s otcem, musí si on i jeho žena Julie projít řadou nepříjemných situací a maloměstských intrik, kterými místní obyvatelé znepříjemňují život jak sami sobě navzájem, tak především kvůli podezření z „jakobínství“, tedy radikálního republikánstv, i podezřelým imigrantům, hraběcímu synu a jeho ženě.

• Divadelní cedule k premiéře Jakobína (12. 2. 1889)

Opera Antonína Dvořáka Jakobín měla premiéru v první verzi 12. února 1889 v Národním divadle v Praze, premiéra druhé, přepracované verze se konala 29. června 1898 tamtéž. Autory libreta k opeře jsou Marie Červinková-Riegrová a František Ladislav Rieger.

Děj Jakobína se odehrává v roce 1793, tedy v době vrcholící (a zároveň končící) Velké francouzské revoluce. Příběh sleduje nejen osudy hraběte Bohuše, který se po letech vrací s rodinou z Paříže do rodného města, aby si vyjasnil vztahy se svým otcem, hrabětem Vilémem z Harasova, a též se svým bratrancem Adolfem z Harasova, ale také dalších obyvatel městečka. Dalšími postavami jsou například zamilovaný pár – myslivecký mládenec Jiří a Terinka, dcera učitele a regenschoriho Bendy, či hraběcí purkrabí Filip, který všem zúčastněným znepříjemňuje život.

• Titulní strana klavírního výtahu Jakobína z roku 1911, kresba Mikoláše Alše (©Wikipedie)

Celých šest let uběhlo od původního Dvořákova záměru ke skutečnému počátku práce na partituře opery Jakobín

Významným podnětem ke kompozici nové komické opery byl pro Antonína Dvořáka úspěch premiéry jeho starší jednoaktovky Tvrdé palice, která se po sedmiletých odkladech konala 2. října 1881 v Novém českém divadle. O libreto pro svou novou operu skladatel požádal nejdříve právě autora textu Tvrdých palic, Josefa Štolbu. Ten ovšem mezitím kvůli nízkým honorářům ztratil o tvorbu dalších libret zájem, a tak se Dvořák s prosbou o text obrátil na Marii Červinkovou-Riegrovou, se kterou už spolupracoval na opeře Dimitrij. Ta si sice nebyla příliš jistá, zda se pro napsání libreta s komickým námětem hodí, nicméně se rozhodla Dvořákovi vyhovět.

První dějství libreta dopsala Červinková v květnu 1882. Dvořákovi se námět i zpracování zamlouvaly, a tak Červinková pokračovala v práci. Libreto skladatele nepochybně zaujalo i díky skutečnosti, že řada podrobností v dějovém rámci opery pozoruhodně odpovídá okolnostem Dvořákova mládí. Samo prostředí, ve kterém se příběh odehrává, odkazuje na atmosféru Zlonic, kde skladatel dospíval, a kantor a muzikant Benda jakoby byl protějškem zlonického Liehmanna, který budoucího skladatele Dvořáka zasvěcoval do základů hudební teorie.

K dalšímu setkání Dvořáka a Červinkové došlo ve druhé polovině října, ale pro libretistku představovalo nepříjemné rozčarování. Po řadě neúspěšných pokusů proniknout s Dimitrijem za hranice začal totiž Dvořák se zhudebněním nové opery na ryze český námět z obav před dalším neúspěchem na cizích jevištích váhat. Přesto Červinková text dokončila a na jaře 1883 jej pod novým názvem Matčina píseň zadala do soutěže vypsané Sborem pro zřízení Národního divadla. Libreto získalo čestné uznání; první cena nebyla udělena.

V červnu 1883 se už zdálo, že Dvořák začne na zhudebňování libreta pracovat, nicméně v té době už měl skladatel řadu závazků v zahraničí a po úspěších na světových koncertních pódiích znovu zapochyboval, zda je volba specificky lokálního námětu tou správnou cestou pro jeho další uměleckou dráhu. Rozhodným momentem se stal patrně dopis Červinkové Dvořákovi z 1. srpna 1887, v němž skladatele žádá, aby jí libreto, které psala na základě jeho přání, jí – pokud se mu nelíbí – „bez odkladu vrátil“. To zřejmě zapůsobilo, a Dvořák se bez dalších průtahů konečně, po šesti letech od prvotního záměru, na podzim 1887 pustil do práce.

Na původní verzi Jakobína Dvořák pracoval přibližně jeden rok, od listopadu 1887 do listopadu 1888. Po premiéře, která se konala 12. února 1889 v Národním divadle, se objevila řada kritických hlasů, které dílu vytýkaly určité nelogičnosti ve výstavbě děje i hudební nedostatky, a také sám Dvořák pociťoval nespokojenost se současnou podobou díla. Požádal tedy v roce 1894 vedení Národního divadla o dočasné pozastavení jeho provozování (Jakobín už měl na kontě 34 repríz) a rozhodl se operu přepracovat. Červinková po dohodě s Dvořákem provedla úpravu libreta, ovšem skladatel se kvůli jiným závazkům dostal k novému hudebnímu zpracování až o tři roky později. Pracoval na něm od února do prosince 1897. Kromě částí hudby, které musel kvůli přidanému textu nově zkomponovat, přepracoval nově i některé další výstupy; celé dílo úpravami značně získalo a záhy se stalo trvalou součástí repertoáru českých operních scén. Na konečné revizi díla s Dvořákem spolupracoval i libretistčin otec, významný politik své doby, František Ladislav Rieger. Už dříve s ním Červinková konzultovala některé jednotlivosti i celkovou koncepci, a protože v roce 1897 při práci na konečné revizi opery už Červinková nežila (zemřela předčasně roku 1895 v jednačtyřiceti letech), byl Rieger autorem i některých textů pro konečnou verzi díla.

Dvořákova opera Jakobín představuje jednu z nejpůvabnějších a nejidyličtějších oper českého repertoáru

Dobou svého vzniku odkazuje na skladatelovo období, které představuje jeho návratům ke kořenům slovanské lidové hudby. Melodika Jakobína je neobyčejně bohatá a výrazná, plná náladových odstínů od hluboké melancholie až po radostné veselí. Dvořák v Jakobínovi vytvořil jedno ze svých nejosobitějších děl, v němž se snoubí humor i citová vroucnost.

Na českých scénách znamenal Jakobín okamžitý úspěch už po svém prvním uvedení a patří ke stěžejním kusům českého operního repertoáru. Na rozdíl od předchozích Dvořákových oper se dočkal i celé řady provedení na zahraničních scénách, a to například v Lublani, Záhřebu, Barceloně, Mannheimu, Berlíně, Drážďanech, Essenu, Výmaru, Londýně, Wexfordu, Edinburghu a Washingtonu.

Úvodní foto: Školní scény z opery Jakobín, Národní divadlo v Praze (©archiv ND)