Smetanův Vyšehrad: Bájné místo českých dějin

„Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat…“ Z pražské vyšehradské skály pronesla kněžna Libuše slavnou věštbu Praze.

Celé léto můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Vyšehrad patří k nejpamátnějším místům českých dějin. Tady kněžna Libuše vítala Přemysla, odtud „viděla město veliké, jehož sláva se bude hvězd dotýkati“. Odtud Horymír na Šemíkovi přeskočil vyšehradské hradby a uháněl k Neumětelům. Českou historií se pro svůj cyklus symfonických básní Má vlast inspiroval skladatel Bedřich Smetana. V části Vyšehrad líčí zpěv věštců i příběh velké slávy a následného úpadku Vyšehradu.

profimedia-0297129704 vyšehrad.jpg

Významný český hudební skladatel období romantismu Bedřich Smetana (1824-1884) se hudbě, zejména hře na klavír a kompozici, věnoval od raného mládí. Svou tvorbou i svým dalším působením znamenal Bedřich Smetana klíčovou postavu pro formování novodobé české kultury 19. století.

Byl vynikající pianista a komorní hráč i respektovaný hudební pedagog. Svými názory a organizačním působením významně ovlivnil činnost řady kulturních a hudebních institucí. Pořádal cykly filharmonických koncertů, v nichž se sám uplatňoval jako dramaturg i dirigent. Na vrcholu tvůrčích sil roku 1874 ohluchl. Musel se vzdát všech veřejných činností, odstěhoval se na venkov a plně se soustředil na komponování. Díky jeho hudební představivosti v této době vznikla téměř třetina jeho tvorby, včetně řady stěžejních děl, k nimž patří i cyklus symfonických básní Má vlast.

Tento cyklus šesti symfonických básní je inspirován českou historií, legendami a krajinou. Jednotlivé části Mé vlasti jsou Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Cyklus vznikl v letech 1874 – 1879, v době dozvuků českého národního obrození, a přesto, že zpočátku jej část české veřejnosti nepřijala za svůj, postupně se z něj stalo jedno z vrcholných děl české klasické hudby

První souborné provedení celého cyklu se konalo 5. listopadu 1882 v Praze na Žofíně, jednotlivé symfonické básně byly ovšem hrány samostatně i dříve. Má vlast byla vůbec první nahrávkou, kterou zaznamenala Česká filharmonie na gramofonovou desku, a to v roce 1929 pod taktovkou dirigenta Václava Talicha. Dnes je považována ze vrcholné dílo nejen Bedřicha Smetany, ale české klasické hudby vůbec. Každoročně se hraje 12. května, v den výročí Smetanova úmrtí, jako první zahajovací dílo na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro, a také 28. října v Den české státnosti.

Vyšehrad začal Smetana komponovat koncem září 1874, kdy ještě nebyl zbaven sluchu úplně, ovšem během října ztratil i jeho poslední zbytky. Skladbu dokončil 1. listopadu již jako úplně neslyšící. Báseň začíná zvuky harf středověkého barda Lumíra a přechází v tóny hradní výzbroje. Sám Smetana o skladbě prohlásil:

„Harfy věštců začnou; zpěv věštců o dějích na Vyšehradě o slávě, lesku, turnajích, bojích až konečném úpadku a zříceninách. Skladba končí v elegickém tónu...“

V další části Smetana vypráví příběh vítězné bitvy a velké slávy Vyšehradu, který se vzápětí hroutí pod náporem husitských vojsk v rozvaliny a trosky. Báseň končí tiše, v závěrečné části odkazuje na řeku Vltavu protékající pod hradem.

Bedřich Smetana: Má vlast. Vyšehrad

Vyšehrad, skála nad řekou Vltavou s temnou siluetou štíhlých věží, patří neodmyslitelně k pražské krajině i k nejzásadnějším místům českých dějin. Nabízí úchvatné výhledy na Prahu a řadu významných památek. Podle pověstí tu sídlil kníže Krok a jeho tři dcery, odtud bylo vysláno poselství k oráči Přemyslovi do Stadic a z vyšehradské skály kněžna Libuše věštila slávu Prahy. Sem dávný hrdina Bivoj přinesl strašlivého kance a kůň Šemík s Horymírem v sedle odvážným skokem překonal vyšehradské hradby, přeplaval Vltavu a uháněl kamsi k Neumětelům.

Tyto báje vycházejí z kronik Václava Hájka z Libočan. Hájek je psal v 16. století, době, kdy bylo velmi snadné spojovat fakta s fantazií. Krásné a hrdinné příběhy, vznikající v této době později převzali čeští obrozenci, aby jimi dokreslili slavnou českou historii. Zpravidla je však na těchto příbězích jen málo pravdivého.

Ve druhé polovině 19. století získal Vyšehrad úlohu národního symbolu a stal pohřebištěm nejslavnějších osobností českého národa, kterých je tu pochováno více než 600, například hudební skladatelé Antonín Dvořák a Bedřich Smetana, spisovatelé Karel Čapek a Jan Neruda, malíři Alfons Mucha a Mikoláš Aleš, operní pěvkyně Ema Destinová, první český laureát Nobelovy ceny Jaroslav Heyrovský a další. Ve východní části hřbitova se nachází Slavín, hrobka velikánů českého národa z roku 1890.

Dějiny Vyšehradu jsou úzce spjaty s vývojem pražských měst a historií českého národa. Mohutná skála vysoko nad řekou lákala k osídlení už v nejstarších dobách. První spolehlivé doklady o existenci vyšehradského hradiště se datují do poloviny 10. století, kdy zde byly raženy denáry knížete Boleslava II. Základy ke stavbě Vyšehradu položil první český korunovaný král Vratislav II. (1061-1092). Ten zde založil nové panovnické sídlo, nezávislé na církevní moci a nechal postavit i dvě baziliky. Většina z těchto raných staveb podlehla zkáze nebo byla přestavěna. Do dnešních časů se nejlépe dochovala románská kamenná tumba tzv. rakev sv. Longina s ostatky tohoto světce a rotunda sv. Martina.

Druhé významné období Vyšehrad zažil v době panování Karla IV. (1346–1378), který založil z úcty ke svým předkům novou korunovační ceremonii, která ukládala budoucímu panovníkovi povinnost v předvečer korunovace vykonat pouť na Vyšehrad. Sám tuto pouť vykonal poprvé 1.9.1347. Nechal také nově zbudovat královský palác, opevnění, obnovit vodovod a přestavěl kapitulní chrám sv. Petra a Pavla. Většina těchto staveb byla zničena během husitských válek.

Poslední historickou kapitolou, která značně ovlivnila vzhled dnešního Vyšehradu, je barokní budování vojenských pevností. Po skončení třicetileté války začali Habsburkové budovat novou síť vojenských pevností v Čechách i na Moravě a Praha mezi těmito pevnostmi zaujímala klíčové místo. Na Vyšehradě byly postaveny vysoké cihlové hradby ve tvaru pětihranu s nárožními baštami, vstupní Táborská brána a Leopoldova brána. Na protilehlé straně Vyšehradu vznikla další brána, zvaná Cihelná. Pro rychlý přesun vojska tu byl mj. vybudován spletitý systém kasemat, chodeb se střílnami, dlouhý více než 1 km. Ten ústí do obrovské místnosti o rozloze 330 m2, která bývala shromaždištěm vojska a skladištěm střeliva a potravin. V tomto sále, dnes zvaném Gorlice, jsou uchovány originály soch z Karlova mostu.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia


Podcast