Robert Schumann: Německý skladatel jezdil za svou ranou láskou do Aše
Slavného hudebníka připomíná pamětní deska na místní hudební škole.
Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.
Město s nejkratším názvem, Aš, leží v západních Čechách v okrese Cheb a je ze tří stran obklopeno Německem (Bavorskem a Saskem). Ve městě je řada pamětihodností, např. socha Dr. Martina Luthera, která je jedinou svého druhu v České republice, či národopisné a textilní Muzeum s muzejní zahradou. Aš opakovaně navštěvoval německý hudební skladatel Robert Schumann, který sem jezdil za svou přítelkyní. Slavného hudebníka připomíná pamětní deska na místní hudební škole.
Německý skladatel a hudební kritik období romantismu Robert Schumann (1810-1856) byl nejmladším synem spisovatele a překladatele romantické literatury Augusta Schumanna ze saského městečka Cvikov. I malý Robert od dětství projevoval zájem o literaturu, četl díla klasiků a sám psal jak beletrii, tak odborné texty. Na klavír se učil hrát od sedmi let a od té doby též komponoval svá první dílka. Otec jeho hudební talent podporoval, ale po otcově smrti poslala matka Roberta studovat do Lipska práva. Teprve když se ukázalo, že ke studiu práv nemá žádné vlohy, svolila matka, aby se Robert stal koncertním klavíristou. V roce 1830 začal tedy studovat v Lipsku u Friedricha Wiecka. Spolu s Robertem vyučoval Wieck též svou dceru Claru, která byla sice o devět let mladší než Schumann, nicméně byla už v té době vynikající klavíristkou.
Chronické zranění pravé ruky (zřejmě výsledek nošení dřevěné dlahy ke zlepšení prstokladu) učinilo v roce 1832 konec Schumannovým interpretačním ambicím, a tak své síly plně napřel směrem ke komponování. První větší úspěchy slavil s programní skladbou Karneval a v průběhu následujících pěti let, kdy skládal téměř výhradně hudbu pro sólový klavír, vytvořil některá ze svých nejslavnějších děl, jako jsou Dětské scény, Fantazie v C dur či Kreisleriana.
V roce 1835 navázal romantický vztah s tehdy patnáctiletou Clarou Wieckovou. Friedrich Wieck se ovšem proti jejich vztahu ostře postavil; dokonce nakázal spálit veškerou jejich vzájemnou korespondenci. Vztah přesto tajně pokračoval a Schumann se rozhodl získat povolení k sňatku soudně, což sice trvalo několik let, nicméně v září 1840 se s Clarou konečně vzali. Friedrich Wieck se s nimi usmířil až dva roky po svatbě.
V téže době také Schumann rozšířil svůj skladatelský rejstřík; složil například přes 130 písní, do kterých vtělil své emoce z nejisté budoucnosti s Clarou a poté i vytoužený sňatek. V následujících letech se věnoval především symfonické tvorbě a komorní hudbě.
V roce 1844 se Schumannovi přestěhovali do Drážďan. V té době už skladatel trpěl depresemi, takže na místo komponování doprovázel svou manželku na koncertním turné po Evropě. V roce 1850 přijal Schuamnn místo hudebního ředitele v Düseldorfu, ale vzhledem k tomu, že nebyl příliš dobrým dirigentem a ani nedokázal efektivně řídit orchestr, bylo jeho zdejší působení jen krátkou epizodou v jeho životě.
V roce 1854 se Schumannovi vrátily jeho těžké psychické problémy a koncem února se pokusil o sebevraždu skokem do Rýna. Byl sice zachráněn, ale po návratu domů sám požádal o umístění do psychiatrické léčebny. V sanatoriu v Endenichu poblíž Bonnu strávil zbytek života a 29. července 1856 tu ve věku 46 let zemřel.
- Robert Schumann (©Profimedia)
Robert Schumann několikrát navštívil na svých cestách i České země. V devíti letech byl se svou matkou v Karlových Varech na koncertu pražského virtuóza Ignáze Moschelese. V srpnu 1842 se pak léčil v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Na přelomu let 1846 a 1847 doprovázel manželku do Vídně, kde měla několik vystoupení a cestou domů do Drážďan absolvovali koncerty v Brně a Praze, kde se Schumann seznámil s Bedřichem Smetanou. Při této příležitosti představil v Praze s velkým úspěchem svůj klavírní koncert. Sám dirigoval orchestr a Clara hrála sólový part.
Svého času pobýval Robert Schumann také v Aši, kde navštěvoval v letech 1834 až 1835 svou přítelkyni Ernestine von Fricken. Městu věnoval svůj známý cyklus Karneval, kam začlenil tóny v pořadí A-Es-C-H. Na památku velkého skladatele byla v roce 1901 odhalena pamětní deska na místní hudební škole. Tato umělecká škola (v Šaldově ulici) dnes nese jméno Roberta Schumanna, a v roce 1992 k německé desce z roku 1901 přibyla i česká.
Schumannovo dílo je velmi rozsáhlé. Čítá více než 180 písní, 4 symfonie, mnohé nástrojové koncerty, kantáty, oratoria, sbory a řadu vynikajících děl komorních. Obdivuhodné množství svých děl věnoval Robert Schumann i dětem. Evidentně přikládal hudební a múzické výchově velkou důležitost (Ostatně s Clarou měli spolu celkem osm dětí.). Zdánlivě k takovým kompozicím patří i Schumannův třináctidílný klavírní cyklus Dětské scény z roku 1838, jehož části ovšem v některých případech vyžadují zběhlost už zcela vyspělého interpreta. Typickým příkladem romantického klavírního kusu je pak část tohoto cyklu s názvem Snění, která se dočkala mnoha úprav v podání skvělých interpretů jako samostatný koncertní kus.
Město Aš bylo dlouhou dobu uváděno jako nejzápadnější město Česka, dnes toto prvenství získaly nedaleké Hranice. V historických dokumentech je Aš nazývána také Ascha, Asche, ale první zaznamenané jméno je Aska. Název města vznikl z německého názvu ryby – lipana (die Äsche), který se objevuje ve znaku města. Až do konce druhé světové války byla používána německá verze jména, teprve po vysídlení Němců z Československa bylo rozhodnuto, že obce s německým jménem budou přejmenovány, resp. bude užíván jejich český název.
Ašské území až do roku 1000 patřilo do takzvaného regia Slavorum, tedy země Slovanů. Aš byla pravděpodobně založena v 11. nebo 12. století. V roce 1270 získal ašský kostel řád německých rytířů a z té doby pochází také první zaznamenaná zmínka o Aši. Město samotné je v historických pramenech zmíněno o něco později, v roce 1281, kdy bylo zastaveno římským králem Rudolfem Habsburských fojtu Jindřichovi z Plavna. V roce 1331 byla Aš a město Selb zastaveno králem Janem Lucemburským znovu pánům z Plavna, zbytek Ašska potom pánům z Neuberga. Ti chtěli pravděpodobně mezi lety 1335 až 1355 oddělit Aš od Chebska, protože Chebští páni se dožadovali krále Jana Lucemburského privilegií, podle nichž by k tomuto dojít nemohlo. Kolem roku 1400 odkoupili celé Ašsko od pánů z Plavna Zedtwitzové. V roce 1422 došlo k tomu, čeho se Chebští obávali. Císař Zikmund předal celé Ašsko Zedtwitzům jako mužské léno, čímž bylo definitivně Ašsko odděleno od Chebska, a stalo se fakticky autonomií. Zedtwitzové poté ovládali Ašsko po více než dalších 500 let.
V novodobé historii se do života města zásadním způsobem zapsala první desetiletí 20. století. V té době byl v Aši silně rozvinutý textilní průmysl a z Aše se stalo silné průmyslové centrum. Bohatství ašských továrníků podporovalo propagandu Konráda Henleina, což vedlo k posilování jeho Sudetoněmecké strany a přebírání moci v okrese. Po jejím sjezdu 5. května 1938, kterého se účastnilo 21 tisíc členů, začali čeští obyvatelé město opouštět. Kvůli síle ašských nacistů, kteří postupně přebírali moc v celém ašském okrese, bylo Ašsko obsazeno jednotkami freikorpsu a de facto připojeno k německé říši ještě před podepsáním Mnichovské dohody, v noci z 21. na 22. září 1938. Čeští policisté byli odzbrojeni a společně s českými úředníky a německými antifašisty převezeni do Bad Elsteru. 3. října 1938 vstoupily do města jednotky wermachtu a o několik hodin později je následoval sám Hitler.
Během druhé světové války se situace nejen v Aši, ale v celém Ašsku, značně zhoršila. Textilní výroba ztrácela na své síle kvůli úbytku obyvatelstva, a německé úřady postupně zastavovaly novou výstavbu ve městě. 20. dubna 1945 vstupují do Aše americké jednotky a osvobozují ji. Válka skončila, ale problémy ne. Po složitých desetiletích druhé poloviny 20. století skončila textilní éra Aše po pádu komunistického režimu v roce 1989.
Vstup do 21. století znamenal pro město novou stavební éru. V centru města přibylo množství nových, moderních polyfunkčních domů. Byla rekonstruována budova staré radnice, v sousedství byl vysvěcen památník vyhořelému evangelickému kostelu, v jehož blízkosti stojí také jediný památník Martina Luthera v České republice. Byly upraveny parky v okolí historické rozhledny na vrchu Háj, i parky ve městě. V letech 2013–2014 došlo i na rekonstrukce německých památníků. V roce 2014 byl rekonstruován památník Friedricha Schillera, dokončena rekonstrukce Goethova náměstí a po pěti letech sem byla vrácena restaurovaná kašna se sochou básníka Johana Wofganga Goetheho.
Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.
Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.
Foto: Profimedia
