Jára Cimrman, ležící spící: Největší český génius se pokoušel podkopat monarchii na zámku Konopiště

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Zámek Konopiště ve Středočeském kraji nedaleko Benešova, proslavily zejména lovecké trofeje následníka trůnu Ferdinanda d´Este, který nechal vybudovat zámek v historizujícím stylu oplývajícím moderními výdobytky. Malebný zámek se stal kulisou celé řady filmů, ať už to byla například filmová komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje!, italský kriminální seriál Chobotnice s Michele Placidem, česká pohádka Jak se budí princezny, či film Jára Cimrman, ležící spící.

“Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filozofem za posledních sto let byl český velikán Jára Cimrman. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“

V roce 1983 natočil režisér Ladislav Smoljak českou filmovou komedii Jára Cimrman, ležící spící. Hlavní roli českého génia Járy Cimrmana ztvárnil Zdeněk Svěrák. Poprvé se tak do konkrétnější podoby zhmotnila fiktivní postava všestranného génia naší minulosti, protagonisty desítek her pražského Divadla Járy Cimrmana. Ve filmu jsou ukázány nejdůležitější události, které údajně formovaly jeho osobnost, ale dokonce také ty, které formoval on sám.

Celý děj je zasazen do rámce exkurze v jeho rodné světničce v obci Liptákov a film člení Cimrmanův život do několika kapitol: Jára Cimrman – školní léta, Jára Cimrman, inspirující, Jára Cimrman, pozdě přicházející, Jára Cimrman, tvořící, Jára Cimrman, bořící, Jára Cimrman, Pacov, Jára Cimrman, Liptákov a Jára Cimrman, ležící, spící.

Tvůrci filmu Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak měli z počátku dilema, zda film vůbec udělat, a to především proto, že skutečnou podobu Járy Cimrmana nechtěli nikdy odhalit. Zvažovali dokonce i možnost natočit celý film z Cimrmanova pohledu, nakonec však vrchol své absurdní mystifikace převedli na plátno v klasické podobě.

Ve filmu je k vidění řada skutečných českých velikánů – Luděk Marold, Viktor Kaplan, Jaroslav Vrchlický, Jan Kubelík, František Křižík, Karolína Světlá, Josef Václav Myslbek, Antonín Dvořák, či doktor Emil Holub. Natáčelo se v Praze, Liberci, Vesci u Sobotky a na zámku Konopiště.

Hrst zajímavostí z filmu:

• Jára Cimrman dorazil do Liptákova v roce 1914, kde se setkal s malým Konrádem Henleinem. Konrád Henlein se ovšem narodil v roce 1898 a v roce 1914 už mu tedy bylo 16 let.
• Ve scéně s telegrafními dráty v oddílu „Jára Cimrman inspirující“ oslovuje Cimrman vynálezce Guglielma Marconiho křestním jménem, které je pak vidět i na budově Marconiho telegrafu. Tvůrci ovšem pravděpodobně a celkem správně usoudili, že mnozí diváci Marconiho křestní jméno neznají, a tak v postsynchronu Svěrák místo jeho křestního jména říká: „Zkuste to bez drátů, milý Marconi!“
• Patent Office London, kam Cimrman pozdě chodí zapsat své vynálezy, je ve skutečnosti budova Severočeského muzea v Liberci.
• Ve filmu chybí původně natočená scéna pokusu s raketou, při níž Cimrman radí ruskému raketovému průkopníkovi Konstantinu Eduardovičovi Ciolkovskému, obklopenému ruskými mužíky. Tuto scénu použili tvůrci jako tzv. bílého psíka. Jinými slovy - šlo o vnadidlo na cenzory, aby se uspokojili, že ve filmu našli něco ilegálního a mohli to zakázat. Díky této fintě potom prý procházely scény, které by jinak byly jen těžko schváleny.
• Režisér filmu Ladislav Smoljak se ve filmu objevuje alespoň v malé němé roličce, a sice jako muž naslouchající ředitelce školy, kam mladý Jára Cimrman docházel ještě v přesvědčení, že je dívkou. Zároveň ho ale ještě můžeme slyšet i jako policistu rozhánějícího dav před obrazem českého moře.
• Další z členů souboru Divadla Járy Cimrmana Pavel Vondruška měl ve filmu hned dvojroli. Zahrál si Johanna Strausse mladšího a zároveň i dirigenta sboru při odhalování obrazu českého moře.

Hudbu k filmu Jára Cimrman ležící, spící napsal Petr Skoumal, autor desítek populárních písniček pro děti.

Zámek Konopiště leží zhruba 40 km jihovýchodně od Prahy a dnes je znám především jako hlavní a poslední sídlo následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévody Františka Ferdinanda d´Este a jeho české manželky Žofie Chotkové, jehož zavraždění v Sarajevu bylo záminkou zahájení první světové války. Areál je dnes chráněn jako národní kulturní památka a je ve vlastnictví státu.

Na místě dnešního zámku stával původně hrad, založený na ostrohu nad Zámeckým rybníkem nedaleko Benešova. Založil jej pravděpodobně kolem roku 1294 rádce krále Václava II. Tobiáš z Benešova. Prvními doloženými majiteli hradu jsou příslušníci rodu Benešoviců, v jejichž predikátu se také hrad Konopiště poprvé objevuje v písemných pramenech, a to v roce 1318. Ti sídlili na Konopišti do vymření rodu v roce 1327 a vystřídali je páni ze Šternberka, vládnoucí hradu až do roku 1590.

V roce 1602 požádal zemský soud o komisionální prodej panství, na němž vázlo přes 86 tisíc kop grošů míšeňských. 18. října 1603 koupila panství Konopiště Dorota Hodějovská z Harasova za 110 tisíc kop grošů míšeňských. Protestantská rytířská rodina Hodějovských z Hodějova patřila k předním činitelům protihabsburského povstání v letech 1618-1620, a tak po jeho porážce hrad a panství připadly stoupencům císaře. Konopiště pak koupil v roce 1623 Albrecht z Valdštejna a od něj je následně odkoupil Pavel Michna z Vacínova, v obou případech typičtí zbohatlíci, bezohledně těžící z pobělohorských konfiskací majetku nekatolické šlechty. Poté hrad drželi Vrtbové z Vrtby a Lobkovicové.

V roce 1887 koupil zámek s celým panstvím od Lobkoviců František Ferdinand d´Este, od roku 1896 následník císařského trůnu. Zavedl na zámek vodovod a elektřinu a nechal do něj nainstalovat i hydraulický výtah. Po I. světové válce byl na základě zvláštního zákona z roku 1921 majetek Habsburků zkonfiskován a zámek i s parkem připadl československému státu. Následně byl zčásti zpřístupněn veřejnosti. Za II. světové války byl v Konopišti umístěn hlavní štáb jednotek SS pod velením SS Brigadeführera A. Karasche. Po osvobození v roce 1945 bylo Konopiště znovu zpřístupněno veřejnosti.

Zámek se do dnešní doby zachoval v podobě, jakou dostal při poslední přestavbě za arcivévody Františka Ferdinanda d'Este. Také vnitřní vybavení zůstalo v co největší míře stejné, jako za doby, kdy zámek obýval následník trůnu s rodinou.

Objekt dnešního zámku si přes všechny změny zachoval původně raně gotickou podobu hradu typu kastelu. Obdélníkový půdorys byl tehdy rozdělen příčnou hradbou na dvě nádvoří, východní zvýšená část obsahovala dvě paralelní podélná palácová křídla, přistavěná k obvodové hradbě na severu a jihu, západní část obsahovala vstupní bránu. Obě užší čela hradu chránila dvojice mohutných okrouhlých bergriftů (okrouhlých hlavních věží hradu) a všechna čtyři nároží byla zajištěna menšími věžemi okrouhlého půdorysu. Mimo to se dochovaly pozůstatky další věže ve středu severní fronty. Hrad obklopoval parkán a mohutný oboustranně vyzděný příkop. Z pozdně gotické přestavby se dochovaly sklípkové klenby v severním paláci vnitřního hradu, a to v komnatách v prvním a v kapli ve druhém patře.

Vzhled interiéru hradu znatelně pozměnily zámecké úpravy z počátku 18. století. Řadu přeměn provedli především Vrtbové, kteří kromě různých exteriérových změn upravovali i interiér. Pro reprezentační výzdobu svého sídla získali přední umělce té doby. Novou barokní bránu vytvořil v roce 1725 architekt František Maxmilián Kaňka a její sochařskou výzdobu provedl Matyáš Bernard Braun. Oltáře v zámecké kapli a výzdoba krbů v jídelně jsou dílem plzeňského řezbáře Lazara Widmana.

Monumentální nástropní fresku v jídelně, tzv. Lobkovickém sále, maloval plzeňský malíř František Julius Lux. Freska, vytvořená na objednávku Františka Václava z Vrtby, je považována za jeden z nejvýraznějších projevů rokokové malby v Čechách. Znázorňuje olympské bohy v čele s Diem i s jejich početnými družinami a je současně alegorickým vyjádřením čtvera denních dob.

Za časů Lobkoviců prošlo Konopiště další, novogotickou přestavbou, a druhá novogotická přestavba proběhla v 90. letech 19. století pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Interiéry navrhoval František Schmoranz. Počátkem 20. století bylo připojeno ještě knihovní křídlo podle Walchera z Moltheimu.

Z bohatých zámeckých sbírek Konopiště, pocházejících z majetku rodu d´Este, je proslulá zejména kolekce historických zbraní a zbroje a též rozsáhlá sbírka mysliveckých trofejí, obsahující více než 300 000 trofejí zvěře skolené arcivévodou Františkem Ferdinandem. Pozoruhodná je též evropsky cenná zbrojnice, výjimečná především zastoupením italských platnéřských výrobků – honosných zbrojí ze 16. století, ale i palných zbraní 16.–18. století.

V areálu parku je místní zajímavostí tzv. Svatojiřské muzeum, obsahující četná umělecká díla s námětem svatého Jiří. Rozlehlý krajinářský park o výměře více než 225 hektarů doplňuje růžová zahrada se skleníky pro vzácné teplomilné rostliny. Zbudovat ji nechal František Ferdinand na místě bývalé barokní zahrady a pěstovala se v nich mimo jiné i žlutá růže, kterou měla ve velké oblibě hraběnka Žofie. Dostala ji kdysi od anglického maršála Neela, a od té doby se jí říká "Maršálka". Součástí růžové zahrady je i Křížová cesta, kterou roku 1775 dala postavit hraběnka O´Kellyová po vzpouře sedláků. Tvoří ji čtrnáct kamenných hranolů s vrcholovou kaplí se stříškou, postavených do kruhu kolem kamenné Lurdské jeskyně s Ukřižovaným Kristem. Tu sem nechal doplnit František Ferdinand na připomínku své návštěvy v Lurdech roku 1905.

Zámek Konopiště je oblíbeným místem filmařů

Ve filmu Jára Cimrman ležící, spící je sídlem ve filmu se objevujícího následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a kromě zámku samotného a okolních lesů se ve filmu blýskne i úctyhodná zámecká sbírka.

V pohádce Jak se budí princezny je zámek Konopiště svědkem námluv mezi princeznou Růženkou a princem Jiřím. Na Konopiště, přesněji do jeho Růžové zahrady a tamních skleníků, zavítal také v roce 1974 Uko Ješita a po něm samozřejmě i František Koudelka, člen STS Chvojkovice Brod. Právě v Růžové zahradě se totiž natáčela část skvělé komedie scénáristů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, Jáchyme, hoď ho do stroje režiséra Oldřicha Lipského. V roce 1989 si pro filmování zámek vybral také režisér Hynek Bočan pro snímek V tomhle zámku straší, šéfe! Jedná se o poslední část série Šéfové, v níž Pepanova parta kuje pikle na zámku. Filmaři na zámku pracovali i při natáčení seriálu Česk Já, Mattoni, a to přesto, že se děj odehrává na Karlovarsku; filmaři tentokrát využili pouze interiéry zámku. Konopiště hrálo důležitou roli také v americkém snímku z roku 2006 Iluzionista s Edwardem Nortonem v hlavní roli.

Nedaleko Konopiště, v ulicích Benešova, se pak natáčelo třeba kriminální drama Smrt stopařek a dalším nezapomenutelným snímkem, který vznikal na Benešovsku, byla trochu hořká komedie scénáristy Zdeňka Svěráka Vesničko má středisková. Režisér Jiří Menzel si pro exteriéry vybral Křečovice, rodiště skladatele Josefa Suka. V Nedvězí u Rabyně, na tamním mlýně, se zase natáčel i další film podle scénáře Svěráka a Smoljaka Na samotě u lesa.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Zámek Konopiště (©Profimedia)