Vítězslav Novák: Slavný skladatel nebyl spokojen se svým rodným jménem

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Město Skuteč v okrese Chrudim v Pardubickém kraji leží v krajinné oblasti Železných hor. Proslavila ho výroba obuvi a lomy, v nichž se těžila kvalitní žula. K nejznámějším rodákům patří hudební skladatel Václav Jan Křtitel Tomášek a poslední roky svého života zde prožil významný český skladatel a pedagog Vítězslav Novák.

Český hudební skladatel, pedagog, klavírista a horolezec Vítězslav Novák (1870-1949) se narodil v Kamenici nad Lipou jako Viktor Augustin Rudolf Novák. Své jméno si později počeštil na Vítězslav. Viktorův otec MUDr. Jakub Novák byl lékař a proslulý lidumil; chudé lidi léčil téměř zadarmo, a tak situace rodiny nebyla zrovna růžová. Proto se již v roce 1872 přestěhoval do Počátek, kde doufal v lepší klientelu. Viktorově rodině byla hudba blízká, otec zpíval v počáteckém sboru, matka hrála na klavír. A tak se i syn v obecné škole začal učit na klavír a housle. V roce 1881 byl přijat na gymnázium v Jindřichově Hradci, ale příštího roku MUDr. Novák náhle zemřel. Matka se poté se třemi dětmi přestěhovala do Jindřichova Hradce a z malé podpory rodinu vydržovala. Viktor se již na gymnáziu bez odborného školení pokoušel o hudební skladbu a získal si jméno jako dobrý klavírista. Po maturitě v roce 1889 získal od gymnázia stipendium na studium práv.

Na ta se sice přihlásil, protože to byla podmínka stipendia a také matka trvala na studiu něčeho jistějšího, zároveň se však též přihlásil ke studiu skladby na pražské konzervatoři. Zde z počátku nebyl příliš spokojen, protože pro své samorostlé a netradiční názory nevycházel s vyučujícími. Situace se ovšem změnila v roce 1891, kdy na konzervatoř nastoupil Antonín Dvořák. Z Nováka se vedle Josefa Suka stal jeho nejlepší žák. Novákovi se podařilo přesvědčit matku, že se chce plně věnovat hudbě, nedokončená práva opustil a v roce 1892 absolvoval na konzervatoři studium skladby. Do roku 1896 pak na konzervatoři ještě pokračoval ve studiu klavírní hry.

Díky Antonínu Dvořákovi a Johannesu Brahmsovi získal Novák kontakt na jejich berlínského nakladatele Simrocka, který začal vydávat některé Novákovy skladby, což mu vedle soukromého vyučování hudby významně usnadnilo existenční začátky.

V šestadvaceti letech strávil Novák prázdniny u svého přítele, houslisty Rudolfa Reissiga na Valašsku a tento pobyt se stal počátkem Novákovy lásky k Moravě, její lidové kultuře a přírodě, která se odrazila i v jeho hudbě. Dalším velkým Novákovým inspiračním zdrojem byly slovenské hory, které prochodil jako vášnivý turista. Jejich majestátní krásu zachytil v symfonické básni V Tatrách. V tomto šťastném tvůrčím období na počátku 20. století pak vznikla i řada jeho dalších zásadních děl - Slovácká suita, O věčné touze, Toman a lesní panna. Už během života se Novákovi dostalo uznání a řady poct; byl jmenován čestným členem Klubu umění v Brně, stal se členem České akademie věd a umění, jeho skladby se hrály v Německu, Dánsku, Švédsku a Holandsku. Dostal i nabídku na místo profesora na Hudební akademii ve Vídní, kterou však odmítl.
V dalších letech se Novák věnoval zejména operní tvorbě, která byla inspirována díly českých spisovatelů. V roce 1914 tak zkomponoval svou první operu Zvíkovský rarášek podle Ladislava Stroupežnického, následoval Karlštejn podle veselohry Jaroslava Vrchlického, Lucerna podle Jiráskovy stejnojmenné hry a Dědův odkaz na libreto podle básně Adolfa Heyduka.

V letech 1909–1941 působil Novák jako profesor skladby na Pražské konzervatoři. Získal si pověst vynikajícího hudebního pedagoga a mezi jeho žáky patřili, kromě skladatelů českých (Vycpálek, Hába, Jeremiáš, Krejčí, Kaprálová) i někteří významní slovenští hudební skladatelé (Cikker, Suchoň). Po vzniku Československa se stal rektorem Pražské konzervatoře.

V hudební tvorbě se od třicátých let Novák soustředil především na orchestrální díla, v nichž se projevovalo jeho vlastenectví i rozjímání nad během života (Podzimní symfonie, symfonická báseň De profundis, Svatováclavský triptych pro varhany, Májová symfonie).

Roku 1939 odešel Vítězslav Novák do penze. Od německé okupace žil téměř trvale ve východočeské Skutči, odkud pocházela jeho manželka. Sem za ním často zajížděl dirigent Rafael Kubelík i další přátelé. V roce 1945 se Novák vrátil do Prahy, kde obdržel jako jeden z prvních společně s Josefem Bohuslavem Foersterem titul Národní umělec.

Do posledních dnů se účastnil uměleckého a společenského života, přestože trpěl srdeční chorobou. Psal své paměti, které byly vydány pod titulem O sobě a o jiných. Stále si též udržoval vysokou šlachovitou postavu zocelenou výstupy do hor. Náhlá smrt, která ho zastihla 18. července 1949 za časného letního rána během pobytu ve Skutči, byla proto pro všechny nečekaným překvapením. Státní pohřeb se konal v pražském Domě umělců.

Skladatelova vdova poté požádala renomovaného, tehdy 40letého sochaře Jana Kodeta, aby vytvořil Novákovu sochu. Byla zhotovena roku 1950 a stojí v Praze v petřínské stráni při jižní straně tělesa lanové dráhy. Je umístěna nad parkovou cestou, která stoupá k mnohem známějšímu pomníku "pěvce Máje", Karla Hynka Máchy. Do podstavce sochy byla zároveň uložena urna s umělcovým popelem, takže slouží také jako jeho hrob.

Novákova Slovácka suita pro malý orchestr op. 32 vznikla v roce 1903 a její jednotlivé části nesoucí názvy V kostele, Mezi dětmi, Zamilovaní, U muziky a V noci zachycují dojmy jedné neděle ve Velké a v Javorníku.

Vítězslav Novák: Slovácká suita pro malý orchestr, op. 32. U muziky

Ve Skutči připomíná slavného skladatele Základní umělecká škola, která nese jeho jméno, podobně jako ulice Vítězslava Nováka. Jeho pamětní deska se pak nachází na domě čp. 364 v Rybičkově ulici, v němž žil a tvořil a kde 18.července 1949 zemřel. Nyní zde sídlí Městské muzeum (Muzeum obuvi a kamene) a jednou ze stálých expozic je i skladatelův památník. Expozici tvoří skladatelova pracovna v původním stavu, dále hudební salon s klavírem a muzejní síň mapující jeho život a díla se zřetelem na Skuteč. Pamětní deska byla odhalena v roce 1955.

Památník hudebního skladatele vznikl v roce 1955, rok poté, co dům rodiny Práškových ve Skutči, čp. 364, věnovala paní Marie Nováková státu s přáním vytvoření stálé expozice k uctění památky svého manžela. Zřízením a správou památníku byla Ministerstvem kultury pověřena společnost Antonína Dvořáka v Praze, učitele Vítězslava Nováka. Do správy skutečského městského muzea byl Památník Vítězslava Nováka převeden v roce 1973. Skuteč každoročně mistra připomíná také prostřednictvím hudebního festivalu Tomáškova a Novákova hudební Skuteč.

První písemné zmínky o městě Skuteč pocházejí z roku 1289, z období vlády Václava II.. Status města získala Skuteč podle historických pramenů pravděpodobně kolem roku 1330 za vlády krále Jana Lucemburského. Název města není spolehlivě vysvětlen. V historických pramenech se nacházejí zmínky o městě Zkuts, Skuč, Skutč a jiné; výklad provázejí i různé pověsti kolem skučení psů na původním hradišti Humperky.

Místo ovšem bylo osídleno už v mladší době kamenné, což dokládají nálezy pazourkových škrabadel nebo tzv. sekeromlatů na území města a v jeho okolí. Známky trvalejšího osídlení dokládají sbírky Městského muzea Skuteč, především různé šperky a zbraně z bronzu. Postupnou kolonizaci území potvrzují nálezy kostrového hrobu a rozličná keramika ze 12. století.

Skuteč má bohatou historii, která se váže k původnímu městu a k venkovským sídlům v jeho okolí. Středověká Skuteč je uváděna jako otevřené panské město. Opevnění a brány, které se na noc uzavíraly, však dokládají mohutné zdi na zadních stranách původně gotických domů kolem náměstí a také tvar a název ulice Fortna.

Kolem roku 1330 získala Skuteč postavení města a byla v majetku tehdejších vlastníků rychmburského panství. V roce 1349 to byli páni z Vartenberka, jejichž znak se objevuje na zachovaných stříbrných pečetidlech města a také na kamenném podstavci Mariánského sloupu na Palackého náměstí. Po Benešovi z Vartenberka přešlo panství s hradem Rychmburk a také Skutčí na pány z Pardubic, z nichž je známý Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka, po němž je pojmenované náměstí u kostela Božího Těla, postaveném u městského špitálu pro chudé.

V době husitské se Skuteč a okolní obce v roce 1425 dostaly pod správu husitského hejtmana Jakuba Kroměšína z Březovic sídlícího na hradě Rychmburk a část obyvatel města vyznávala podobojí. Na obyvatelstvo Skutče měla také vliv doba tajného protestantismu, působení českých bratří v souvislosti s osobou Jana Ámose Komenského a tzv. doba pobělohorská při potírání nekatolické víry. Během slezských válek z náboženských důvodů emigrovaly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého.

Chod města a jeho vzhled výrazně ovlivnily i tragické události jako například drancování vojsky za třicetileté války a také vracejícími se armádami po bitvě u Slavkova, a též několik velkých požárů, které zničily původní ráz města s domy na náměstí s tzv. podsíněmi (podloubím nad vstupem do domu).

Za Filipa Josefa Kinského v době vlády Marie Terezie byl v roce 1792 zřízen ve Skutči magistrát, který mohl vydávat povolení k sňatku a také zřizovat hospody. V první polovině 19. století byl v habsburské monarchii přijat poprvé zákon se zásadami samosprávy s legislativní úpravou obecního zřízení, který se významně dotkl i Skutče. V roce 1850 se město stalo sídlem okresního soudu a berního úřadu. V roce 1866 se Skuteč stala sídlem i samosprávného okresu, který byl zrušen v roce 1929 v době první Československé republiky.

Dominantou města je věž barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který stojí kousek od Palackého náměstí, společně se hřbitovním kostelem Božího Těla; oba mají gotické základy. Náměstí zdobí mariánský sloup a několik soch, severně od náměstí se nachází Městské muzeum s expozicemi obuvi a kamene. Sbírka obuvi patří k největším svého druhu v Česku, pro expozici kamenictví byly zrekonstruovány sklepní prostory muzea a přilehlá zahrada.

Západně od Skutče se rozkládá žulové návrší odedávna zvané Horky, kde se v minulosti v desítkách větších i menších lomů těžil kámen.

Město Skuteč má bohatou kulturní historii

Narodil se tu hudební skladatel a pedagog Václav Jan Křtitel Tomášek, který ve své době udržoval kontakty s řadou významných hudebních skladatelů své doby, Josefem Haydnem, Ludwigem van Beethovenem, též spisovatelem Johanem Wolfgangem Goethem. Přátele měl i mezi předními osobnostmi českého národního obrození, ať už to byl Hanka, Palacký, Chmelenský či Čelakovský. Ve Skutči je po něm pojmenována ulice, v níž stojí i jeho rodný dům.

Se Skutčí je spjat i český houslový virtuóz Váša Příhoda, který koncertoval v mnoha zemích Evropy i v USA a který koncem 20. let 20. století vlastnil vilu v Anenském údolí u Skutče, kde také koncertoval v lázeňském prostředí u kaple sv. Anny.

Do Skutče též často zajížděl dirigent, houslista a hudební skladatel Rafael Kubelík, od roku 1942 po Václavu Talichovi umělecký ředitel České filharmonie, který udržoval časté kontakty s hudebním skladatelem Vítězslavem Novákem, za ním do Skutče zajížděl, zejména v průběhu válečných let II. světové války, na jízdním kole.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Profimedia